První kontakt

Zvonek u dveří, je to tu, pomyslela sis, zhluboka ses nadechla a po krátkém zadržení zase vypustila vzduch z plic. Hlavně klid, nesmí na tobě být ta nervozita znát. Ten kdo je za dveřmi je nejspíš ještě mnohem nervóznější než ty a máš to mít celé pod kontrolou. Na tento okamžik ses těšila a připravovala několik posledních týdnů prakticky od doby, kdy jste si vyměnili první vzkaz na Amatérech. Ten jeho byl jiný než ostatní. Originální, vyjadřoval zájem a byl zároveň dostatečně uctivý na to, aby vzbudil tvou pozornost. Postupně ses o pisateli vzkazu dozvěděla spoustu věcí. Že se jmenuje Pavel, že je učitelem na střední škole, že je ženatý, ale touží najít dominantní ženu, která se stane jako Paní. To ženatý ti trochu vadilo, ale co, alespoň ti nepoleze do života, který ti vlastně vyhovuje, až na mužský element v sexu, kterého se ti naopak až dosud žalostně nedostávalo. A teď je to tu, on je za dveřmi a ty se musíš uklidnit, aby nepoznal, že i pro tebe je to nové a i ty jsi trochu nervózní.

Poslední urovnání černých, přiléhavých šatů, nazouváš lesklé černé lodičky a jdeš otevřít. Za dveřmi stojí on, sympaticky vypadající čtyřicátník oděný do tmavých kalhot, košile a červenočerné kravaty. Musíš si připustit, že mu to sluší. Zdraví tě dle tvých představ větou: „Dobrý večer Madam.“ a neznatelně ti políbí ruku. Klopí zrak, předává svazek rudých růží a krabičku s mašlí, víš přesně co v ní je, ale na řadu, přijde až mnohem později. Teď odpovídáš na pozdrav a v duchu si znovu připomínáš, že ve tvém hlase nesmí být slyšet ani náznak nervozity nebo vzrušení, které probíhají celým tvým tělem. Znovu hluboký nádech a výdech, „tak pojď dál Pavle“. Chystá se vstoupit, ale ty ho nataženou rukou opřenou o jeho rameno zastavíš. „Tak ne, pravidla doufám znáš“, řekneš tvrdě a dostatečně hlasitě. Následuje další hluboký nádech a výdech, tentokrát ale jeho. Získáváš převahu a klid. Přesně dle předchozí korespondenční dohody si zouvá boty, sundává postupně kravatu, košili, kalhoty, ponožky a vše rovná na sebe do úhledného komínku. Na jeho těle zůstávají už jen vínové trenkoslipy. Stále ještě nesmí vstoupit, dáváš mu to jasně najevo kýváním vztyčeného ukazováčku. On i ty víte, že dohoda byla zcela jasná, on jako tvá hračka nemá za prahem nárok na žádné oblečení. Poslední kousek oděvu klouže k zemi a je uložen na kupičku k ostatním věcem. Aby zakryl svou nahotu, bere kupičku do ruky a dává si ji před svůj klín. Měla jsi celkem dost času si jej prohlédnout a všimnout si jeho trčícího mužství, vzrušuje ho to. To tě naplňuje určitým klidem.

Když ve tvých šlépějích vstupuje do prostorného obývacího pokoje, kterému dominuje světlo a žár finských kamen, označuješ mu místo, kam má odložit oblečení. Ty víš, že on ví velmi dobře, co bude nyní následovat. Na ten okamžik ses velmi těšila, prohlídka těla. Předchozí dohoda byla ujednána opět několik týdnů dopředu, od klína po hlavu nikde ani chloupek. Stoupá si do domluveného postoje. Ruce si spojuje a vkládá je do týlu, nohy napnuty a rozkročeny. Stojí a jeho trčící úd je důkazem jeho pocitů. Je ponížen, vydán ti napospas, čekat může cokoliv a přesto nebo možná právě proto tu stojí je připravený a vzrušený. Snad aby sis i v sobě vyvolala pocit naprosté převahy a kontroly, bereš do ruky jezdecký bičík. Jezdíš po jeho nahém těle a zkoumáš jej, chvíli bičíkem, chvíli rukama, hlavně dlouhými nehty. Stojíš za ním, ve svitu ohně se rýsují jeho obnažené hýždě. Nevíš, co by sis přála víc, políbit jej? Zakousnout se? Ne nejvíc by sis přála vyzkoušet bičík, jen tak. Bičík zasviští vzduchem a dosedne na holou kůži, kde okamžitě zanechává znatelný červený pruh. Tiše sykne. „Co to mělo být?“ „Odpuste Paní“, omlouvá se. Stojíš za ním a skoro cítíš jeho strach z další rány, on naopak cítí omamnou vůni tvého parfému, jaký rozdíl. Nehty přejíždíš po jeho širokých ramenou, sjedeš do podpaží a ukazováčkem zkoumáš kvalitu oholení, šikovný kluk. Pak přejíždíš na hrudník, je hlaďoučký, bez jediného chloupku. Proč jsem to vlastně chtěla, ptáš se sebe sama v duchu. Snad je rozmar nebo zkouška, ale jakmile to bylo vyřčeno, nešlo to vzít zpět. Po hrudníku kloužeš dolů na břicho, do slabin a končíš tam, kde jsi vlastně od začátku chtěla být. Tady je to holení podstatné, tady tě zajímá nejvíc. Jsi spokojena, jako dětská prdýlka. Pevně rukou chytáš jeho penis, tvá dlaň ho znatelně mačká. „Co to je“? „Odpuste Paní, nedokážu to ovládat“, vydechne. „A co je tohle?“, ukazuješ lesknoucí se kapičku ve své dlani. „Moc mě to mrzí Paní“ „Na kolena“ poručíš tvrdě a on poslušně pokleká. „A teď očistit, no dělej, lízej“ Poslušně ti jazykem čistí dlaň. „A teď ti pomůžeme s tím problémem“ Čekat může všechno a patrně to nejhorší co čekat mohl se mu i stává. Jemně přejíždíš bičíkem po jeho údu a z ničeho nic kontrolovaně švihneš. Rána přistává do středu délky penisu. Okamžitě je znát výsledek v podobě červeného pruhu a pomalu povadajícího ztopoření. „No vidíš, jak to funguje“. Poodcházíš stranou. Na ruku nasazuješ latexovou rukavici. On ví, co teď přijde. „Zpět na nohy a tady se opři rukama“. Rukama se opírá o bočnici křesla a vyšpuluje to skvostné pozadí ke kontrole. „Otevři pusu a pořádně si ji nasliň. Poslušně kouří tvé dva prsty“ Když tě ta absurdní podívaná dostatečně pobaví, přistupuješ k jeho pozadí a jeden z nasliněných prstů rukavice mu přikládáš k otvoru. Cítíš, jak se reflexivně stáhne. „Ale no no, snad by ses nebál.“ Zatlačíš a jeden z prstů zajíždí dovnitř. Vytahuješ jej a jsi spokojena, zdá se, že očista byla důkladná. Protože je to i pro tebe nové, zkoušíš zasouvat a vytahovat a po chvíli cítíš jisté uvolnění. Druhému prstu se opět brání, ale i ten po chvíli přijme. „No vidíš, ono to půjde.“ Odstupuješ kousek stranou ke konferenčnímu stolku. „Abych nezapomněla, mám pro tebe malé překvapení.“ Ze stolku bereš malý lesklý předmět a na kraj úst mu přikládáš kovový anální kolík, spíše špek, který pomůže uvolnění svěračů. Poslušně ho po tvé prsty polyká, nasliní a po chvíli už míří na správné místo nejprve na kraj a pak dovnitř jeho panenského tvoru. To bys ale přece nebyla ty, abys ho ještě párkrát nevytáhla a znovu nezasunula, jen tak pro tu potěchu ze hry.

Sundáváš rukavici a házíš ji do koše. Obcházíš jej a sleduješ, jak mu nový šperk sluší. Leskne se uprostřed jako kapka rosy. Jsi spokojená. Poručíš mu, aby si opět kleknul na kolena, čelem k tobě a zvedl hlavu. Přicházíš těsně k jeho obličeji, může vnímat tvou vůni, sledovat tvé oblé boky a skoro se rty dotknout tvého bříška, ale to nesmí udělat. Ví dobře, že jakýkoliv dotek bez povolení je zapovězen a bude z tvé strany tvrdě trestán. Teď přichází na řadu jeho dárek, bílá krabička s mašlí. Otevíráš ji a na krk mu připínáš široký, kožený obojek, který si sám vybral a který je výrazem toho, že se stává tvým majetkem. Od dnešního dne jej bude ve tvé přítomnosti vždy nosit. S pocitem uspokojení jej obcházíš a vychutnáváš si svou převahu, jeho ponížení a stud. Tvá prvotní nervozita je pryč.