Lopeník

Někdy je příjemné být chvíli sama, na chatě hluboko v lese, v doprovodu svého otroka. Venku si vítr pohrává s větvemi stromů, je slyšet šumění listí, přes které prosvítají první paprsky jara. V pokoji plápolá oheň v krbu, je slyšet praskání hořícího dřeva. Není zde nic, co by mne rušilo, na pobavení tu mám jeho. Stačí pár hodin, kdy je uvázaný u trámu a je z něj naprostý beránek, který prosí o možnost políbit mi špičku boty. Za možnost slíznout kapku vína z mého prstu je ochoten udělat cokoliv. Mohu jej rozšlápnout jako červa. Ale proč? Proč si ničit hračku a tak potřebný kus nábytku? Může mi posloužit i jinak.
Jaké to bylo? Podívejte se sami.