To mi stejně nikdo neuvěří...

Skončila jsem na policii... včera v Praze... jako kurva... A to je konec příběhu, pojďme tedy na začátek dne, který je takový bizár, že sama přemýšlím, jestli jsem nezkusila tvrdé drogy a pak si to nevsugerovala, protože to už opravdu není možné.

Chtěla jsem mít den pro sebe, užít si to, občas takové stavy mám. Sedla jsem do auta něco po šesté - ano brzy, ale Praha je daleko - a po desáté hodině zaparkovala na Kavčích horách, protože jak možná víte, je tam ve spleti parkovacích zón bezplatné parkoviště. Sice není v okolí metro, na druhou stranu nejsem invalida, abych se nezvládla dopravit po městě. První byla v plánu masáž, dorazila jsem 5 minut před termínem na místo, vše v pořádku, zrelaksovaná a namasírovaná jsem vyrazila na nehty a na nákupy. To je ta nudnější část, kterou vynechám, snad jen dotěrná prodavačka v Intimissimi stojí za zmínku - aneb chápu asistenci při výběru podprsenky, ale jak si zkouším kalhotky na mne fakt čumět nemusí, to zvládnu.

Je odpoledne, já už něco nakoupila a poobědvala jsem mezi hromadou třináctiletých v Mc Donalds - hned člověk omládne, že? - a chtěla jsem navštívit jedno místo.

Teď to budu psát, s ohledem na jejich do jisté míry utajení, trochu vyhýbavě. Je to místo, kde vás nesoudí. Je to místo tzv. LGBT+ friendly, tedy pokud jste nebinární, lesba, gay či se třeba identifikujete jako stojan u pumpy, toto je místo, kde se s vámi budou normálně bavit, je tam komunita lidí, se kterou si můžete zahrát deskové hry, přečíst knížku, psychologická poradna a tak dále. No a já měla takovou touhu, nechci to nazývat potřebou, to tam trochu specificky navštívit tak, jak bych si netroufla jít ani ke slepicím.

V jednom domě jsem vlezla na záchodky, zamkla se v kabince a z batohu, který jsem celou dobu nosila poloprázdný na zádech, vytáhla něco tam minimalistického a bizardního - ne mnoho zahalujícího, prostě jsem si oblékla takové bodýčko ala borat plavky, trochu průsvitné, trochu síťované a trochu krajkové a víc bych to asi nerozpitvávala, oblékla si to, k tomu samo držícími punčochy, vše ostatní se pokusila neúspěšně narvat do batohu, přes to všechno oblékla dlouhou bundu a vyrazila. Zastavila jsem se v úschovně zavazadel a nechala tak tašku s civilními věcmi a nákupem, stvrzenku z úschovny dala do peněženky, do batohu přidala nějaké sladkosti, které jsem do toho centra chtěla přinést a s opět narvaným batohem vyrazila.

Světe div se, plna adrenalinu mi ani nebyla zima. Po asi pěti minutách chůze mám takový divný pocit - sundám batoh a ten dokořán otevřený, ale nic nechybí, zdá se. Chvíli se prohrabávám, vlastně nevím, co jsem tam všechno měla a pak mi došlo, že nahoře byla peněženka, kterou jsem chtěla mít po ruce. Vyházím na chodník celý obsah, fakt tam není. Jdu zpět až do obchodu, koukám do odpadkových košů, koukám po lidech i po zemi, nikde nebyla, přitom ještě před 10 minutami jsem platila kartou, co je v ní. Kua co teď? Znovu procházím trasu a to už volám do banky a blokuji karty. Asi štěstí, že beru antidepresiva, naštve to, ale prostě chtěla jsem jít do té komunity, tak tam půjdu, pak na policii a pak tedy bez dokladů i peněz k autu a domů.

Kdo znáte policii asi víte, že tam to není na 10 minut, tak je to vždycky na 2 hodiny, to je ještě horší než Česká pošta a to je co říct. Já bundu, jinak prakticky nahá, prostě jako placená společnice, no to si o mne pomyslí. Nákup je taky v háji, věci z úschovy bez dokladů a lístku asi nedostanu, naštěstí nic zase tak extra cenného tam nebylo.

Přijdu do centra, musím si přečíst provozní řád na téma že nikoho nemáš hodnotit, na nikoho nemáš koukat, všichni si tykáme a všichni jsme v pohodě. Hele zdarma WeCko, zdarma jídlo a pití, dobré místo. Dostávám nálepku, kam si mám napsat jméno nebo přezdívku a preferovaný způsob oslovení. Způsob oslovení? Je mi trapné se ptát, o této komunitě vlastně nevím nic, neznám jejich zvyky, jejich pravidla, jejich způsoby sebeidentifikace. No nic, napíši jméno a identifikaci Ona. Stojím u recepce, kde si mohu odložit a asi minutu váhám. Je pravdou, že většina lidí, co jsem viděla, si totálně nedokáži zařadit ani podle pohlaví, s jakým se narodili (čti nepoznala jsem, jestli mají ptáka nebo píču), jen jedna osoba vypadala jako žena (netuším, zda se tak identifikovala) a jinak všichni třeba nalakované nehty, barevné vlasy, všichni vypadali v pohodě, ale nikdo nevypadal jako šlapka. Všchni měli zakryté záda, zadek, prsa, prostě třeba výstředně, ale společensky přijatelně. Já v krajce, ne nějak brutálně nahá, ale ani ne brutálně oblečená. No OK, řeknu si, jestli se v tom mám "veřejně" ukázat, tak buď tady nebo už jen před manželem. Tak jsem tedy svlékla bundu a vstoupila s hlavou vztyčenou do kuchyňky, kde jsem dala svůj příspěvek, když už jsem nedala peníze. Ještě jsem si odskočila na univerzální záchodky a pak to šla prubnout. Hele byla jsem asi nejstarší, v podstatě všechno studenti. Sedla jsem si na gauč, spíš koukala do mobilu, ostatní se znali a bavili se sami se sebou. U sebe jsem zpozorovala nějaké pohledy (WTF?), ale pak mne přestali řešit. Zkusila jsem se asi třikrát zapojit do diskuse, vždy mi nějak odpověděli, ale že bych se tam cítila nějak "přijatá" bych neřekla. Přitom tam mimo jiné byly nějaké šaty a hromada lodiček, takže mi nikdo neříkejte, že se tam různé ptákoviny nedělají, dle vedoucí "tam občas blbnou". Ono zapojit se do diskuse s někým, kdo sedí na gauči vedle vás a vy nevidíte na jmenovku a tedy nevíte v jakém rodě mluvit je víc než nepříjemné, to pak tvoříte neutrální věty ve stylu "Hele lidi, kdy mají otevřít tu linku D?" Pak už mi volali z banky, že je kontaktovala policie a že mé doklady jsou na té a té služebně. Zůstala jsem tam asi hodinku, připadající si jako kurva v klášteře jsem na sebe opět oblékla bundu, obula boty a vyrazila na policii.

Jak příjemné bylo, že to celé netrvalo déle jak 10 minut a peněženku s hotovostí, doklady, kartami a věrnostními kartičkami jsem opět dostala zpátky. Jeden podpis a zjevně naštvaný policista, že to musí řešit, se se mnou rozloučil. Ani jsem si bundu nerozepla, paráda.

Vyzvedla jsem si všechny věci a vyrazila pro auto a domů.