Aspoň "Nemám zájem".. Opravdu?

Tohle téma je z těch, které je pro mě živé snad celou dobu, co jsem na Amatérech.

A to ze dvou důvodů.

(Tenhle blog nechce být popisem obecných pravd, ani nechce nikoho poučovat o tom, co je "správně", spíše chci zjistit postoj lidí k odmítání a neodpovídání.)

V poslední době jsem se hodně soustředila na tu část, kdy je to vyžadováno "po ženách" (vztahovačně bráno - "po mně"). A tady mám ten názor, že si někdo nárokuje moji energii čistě proto, že někde jsem, proto, že on přece "investoval tu svou energii, a tak má NÁROK na odpověď", a protože pro NĚJ je nepříjemné nedostat ani odpověď, a tedy okolí, a tedy ženy (a tedy já) máme odpovědnost za jeho emoční diskomfort, který mu svou neodpovědí způsobíme.

Ale v tomto blogu bych se chtěla zaměřit na opačné hledisko.

Já totiž tuhle potřebu explicitního odmítnutí prostě NECHÁPU, nerozumím jí.

Protože pro mě je jasné odmítnutí poměrně nepříjemný zážitek. A je tím nepříjemnější, čím je konkrétnější. Tedy "nemám zájem" - fuj, ošklivý pocit. Na chvilku. "Nemám zájem, protože se mi líbí ženy víc xxx / míň xxx" - o dost nepříjemnější pocit, který ve mně přetrvá i několik hodin.

Oproti tomu - oslovím muže, on nereaguje (nebo zareaguje vlažně, jednoslovně, to je jedno) - jasný, nemá zájem, pokrčím rameny a jdu si přečíst blogy. Nezanechá to ve mně žádnou pachuť, žádný nepříjemný pocit. Proč bych měla potřebovat, aby mi jasně řekl, že nemá zájem? Vždyť to je přece jasné - četl mou zprávu, a neodpověděl. Co je v tom za nejednoznačnost? Je to naprosto jasné. A nebolestivé.

Nahlas vyslovené odmítnutí cítím jako zranění, invazi do mého prostoru. (Jen pocit, prostě tam je, s tím asi nic neudělám.) To neznamená, že bych potřebovala to druhému vracet nebo mu vynadat, že je určitě impotent nebo narušený jedinec. Naopak, dám si velmi dobrý pozor, abych se nepříště vyhla interakci s takovým člověkem.

Ano, to že někdo jiný aplikuje svoje "pravidla o slušnosti" na mě, ačkoliv mně to nevyhovuje, to je čistě můj problém, a tento problém fakt zvládnu, už jsem velká holka :) Jen mi to prostě přijde zbytečné, s žádnou přidanou hodnotou, tedy kromě té negativní.

Dokonce ... to se přiznám ... po většinu svého pobytu na Amatérech ... já to těm mužům prostě NEVĚŘILA, že je pro ně odmítnutí přijatelnější než ticho. Protože je to pro mě absolutně nepředstavitelné, že by to tak někdo mohl mít. Byla jsem přesvědčená, že muži, kteří mají potřebu ženy na amatérech poučovat o pravidlech slušného chování, ve skutečnosti jen ventilují neschopnost unést odmítnutí. A aby byl viník jasný (tedy nejsou to oni, že to neunesou, ale ty ženy, že se nechovají slušně), tak vyčítají ženám, že neumí napsat ani "nemám zájem". Přitom, když jim to žena opravdu takto napíše, je to pro ně ještě horší, a někteří z nich to odmítnutí neunesou až do té míry, že začnou ženě nadávat a ponižovat ji - aspoň tak jsem to tehdy viděla.

Tady jsem udělala ve svém smýšlení korekci. Není celý svět stejný jako já. A já přijímám pro mě tu neuvěřitelnou myšlenku, že někomu je vážně příjemnější obdržet "nemám zájem" než neobdržet nic. Ano, věřím tomu. Jen mě to opravdu nepohne k tomu, abych svůj osobní prostor přizpůsobovala druhým v tom, že bych se nechala přinutit k reakcím jen proto, že mám být empatická k pocitům desítek a stovek mužů na amatérech. Je mi líto (soucit), že je to pro ně nepříjemné, ale - budu tvrdá - jejich frustrace je jejich problém, ne moje zodpovědnost. Není mým úkolem se starat o jejich emoční pohodu.

Ale - začínám mít spíš opačný pocit, po těch pár blozích tady v poslední době. Že jsem snad jediná, kdo to má jinak.

Takže mě opravdu zajímá, jestli jsou tady i lidi,
1) pro které je neodpověď dostatečně srozumitelně projevený nezájem
2) pro které je neodpověď přijatelnější formou odmítnutí než výslovné "nemám zájem".