Den čtvrtý

Když pumpa ráno zastavila, cítila jsi, jak se vacuum bag pomalu uvolňuje. Tlak povolil, ale guma zůstala přilepená na kůži – mokrá, teplá, plná tvého potu, moči a slz z noci. Nemohla jsi se pohnout sama. Čekala jsi.
Pán otevřel vak. Vytáhl Tě ven jako balík. Nohy se Ti podlamovaly, kolena ztuhlá po osmi hodinách nehybnosti. Stále v tom samém obleku. Stále bez tváře. Jen dech syčel hadicí.
„Den čtvrtý,“ řekl klidně. „Skupinová služba. Žádná slova. Žádný pohled. Jen díry. Tři pánové. Ty jsi stůl. Držák. Pouzdro. Nic víc.“
Přitáhl Tě do vedlejší místnosti – větší, chladnější. Rudé světlo bylo silnější. Uprostřed nízký gumový stůl s otvory a popruhy. Po stranách tři židle. Na zdi visely biče, dilda, barely s lubrikantem. Pach byl hustý – mužský pot, latex, dezinfekce.
Nejdřív Tě připoutal na stůl obličejem dolů. Kolena roztažená, zadek vystrčený nahoru. Ruce připevněné k nohám stolu, lokty vysoko. Anální dilatátor nafoukl ještě o dva centimetry – bolelo to sladce, roztáhlo Tě dokořán. Pás cudnosti měl svorku s elektrodou.
Pak přepnul masku na „tichý režim“ – roubík se nafoukl víc, žádný zvuk ven. Jen Tvůj dech uvnitř.
Dveře se otevřely.
Tři páni vešli. Vysoký, svalnatý, vousatý. Druhý štíhlý s tetováním. Třetí starší, s klidným hlasem. Všichni v černém latexu. Žádné pozdravy. Jen smích.
„Tak to je ta nová guma?“ zeptal se vousatý.
„Ano,“ odpověděl Tvůj Pán. „Nula. Trénovaná na poslušnost. Používejte, jak chcete. Žádné limity kromě trvalého poškození.“
Začalo to pomalu.
První použil Tvou pusu – hadici odpojil, roubík vytáhl jen natolik, aby mohl strčit dovnitř. Držel Tě za hlavu přes masku a pomalu Tě šukal do krku. Cítila jsi jeho vůni, chuť. Druhý mezitím mazal Tvůj zadek lubrikantem a zastrčil dvě prsty vedle dilatátoru. Třetí si sedl na Tvůj hřbet – jako na židli .
Elektro bylo synchronizované. Když jeden zabořil hlouběji, impulz Tě prošel od bradavek až do zadku. Kvílela jsi dovnitř masky. Tělo se třáslo, ale popruhy držely.
Pak se střídali.
Dva najednou – jeden v puse, druhý v zadku. Cítila jsi, jak Tě plní. Jak Tě roztáhli. Jak Tě používají jako věc. Bez jména. Bez pohledu. Jen díry, které slouží.
„Podívej, jak teče,“ zasmál se tetovaný. „Ta guma je mokrá jak hadr.“
Tvůj Pán stál opodál a sledoval. Občas přidal elektro. Občas nafoukl dilatátor ještě víc. Když jsi začala cukat příliš – +20 % na deset sekund. Křičela jsi v tichu. Orgasmus přišel dvakrát – bez dovolení. Za každý Tvůj . Bolelo to krásně.
Po dvou hodinách Tě otočili na záda. Nohy vysoko v třmenech. Teď viděla jsi jejich tváře – ale oni Tvoji ne. Jen černou masku a hadice.
Střídali se v Tvé anální kundě. Nejdřív pomalu, pak rychleji. Cítila jsi se přeplněná, roztrhaná, dokonalá.
Když končili, stříkali na Tebe – na latex, na masku. Ne dovnitř. Dnes ne. „Ať si to pamatuje,“ řekl Tvůj Pán.
Pak přišla „úklidová povinnost“.
Odpojili Tě. Postavili na kolena. Musela jsi olíznout všechno – jejich kondomy, podlahu, Tvůj oblek. Jazykem přes roubík. Snažila ses. Když jsi minula kapku – facka přes masku.
Na konci Ti Tvůj Pán podal lahvičku.
„Napij se. Směs. Moje i jejich.“
Polykala jsi. Děkovala v duchu. Mantra běžela rychleji: „Děkuji, že mě Pán ničí a přetváří…“
Když odešli, zůstala jsi sama s Ním.
Připoutal Tě zpátky do vacuum bagu – tentokrát s vibrátorem uvnitř na nízký výkon. Celé odpoledne. Celou noc.
„Zítra přijde pět pánů,“ zašeptal přes reproduktor. „A ty budeš jejich toaleta. Naučíš se pít přímo. Bez lahvičky. Bez přestávky.“
Pumpa zabzučela.
Tma. Tlak. Vibrace. Mantra.
Tohle byl teprve den čtvrtý.
Konec čtvrté části.