nepovedený obraz

otevři oči a podívej se na svět kolem nás, vidíš? vidíš taky tu divně zbarvenou realitu? má zvláštní barvu, takovou tu jako kdyby někdo smíchal všechny barvy dohromady. takhle malují batolata, kterým ještě tehdá máma dala štětec do ruky a učila je malovat. z té naší divně zbarvený reality, vznikl jeden velký ošklivý flek. tak se dívám na rozpitý papír a přemýšlím, zda by šel obrázek přemalovat, nebo aspoň z něj vystřihnout pěkný tvar, aby dítě neplakalo. tolik barev, každá je svým způsobem výjimečně krásná, ale dohromady je to šílenství.

už dost napodobenství, pojďme si položit pár otázek. jak sdělit světu jemně, že je prohnilý skrz na skrz? proč žijeme ve světe, kde se city přirovnávají k výkalu a proč je špatně být někdo, kdo cítí. proč je špatně chovat se slušně a proč se považuje zdravé sebevědomí za slabost? proč všichni tak obdivují otevřenost a proč si lidi musí vzájemně sobecky ubližovat? proč se bojíme mezi sebou mluvit? proč se vytrácí empatie? je to penězi, či dobou počítačů? jelikož jsem výbušná, nejradši bych celý obrázek roztrhala a vzala čistě bílý papír. opravdu musí být válka, aby jste si uvědomili lidskou hodnotu? člověk si neváží člověka, takže si nevážíme sami sebe?

přijďte za mnou a dejte mi odpověď na otázky, které jsem si ani po hlubokých ránách, nepřestala klást.

mějte se rádi. Vaše Míša