Digitální exhibicionismus

Schválně, kolik z vás to zná? Máte v mobilu fotky, které jsou hodně odvážné. Možná víc, než jste původně plánovali. Chvíli na ně koukáte a přemýšlíte, jestli je zveřejnit nebo ne. „Mám? Nemám? Není to už moc?“. A pak, cvak. Nahráno.

Přesně tak jsem to měla s fotkama z trojky, které jsem měla v telefonu více než rok. V tu vteřinu odeslání se dostaví takovej ten zvláštní mix adrenalinu a lehkýho šimrání. Ten moment, kdy se z fotek v mým soukromým albu stanou fotky veřejné, které může vidět tisíce lidí. Člověk by si řekl, že se na ten pocit dá zvyknout, že už nebude tak intenzivní. Ale pořád je. A pořád mě baví.

Jo, ten digitální exhibicionismus je tak trochu droga. Ten pocit, že vím, že se na mě v tuhle chvíli koukají desítky, možná stovky chlapů, je sakra vzrušující. Baví mě ta představa, že vyvolávám reakce. Že provokuju. Že jsem pro někoho v tuhle chvíli objekt touhy. A i když mě v reálu potkává v džínách a s drdolem v krámě a ani by ho nenapadlo, co mám v mobilu a že mě třeba sleduje tady.

Je to jen o lajcích?

Spousta lidí mi zde psala, že si tu jen honím ego a zvyšuju sebevědomí. Obviňují mě, že to všechno hraju. Jasně, že když tam naskočí hromada reakcí, pohladí to ego. Každá ženská chce být chtěná a slyšet, že jí to sluší. Je to takový potvrzení, že i v těch letech jsem pořád ta sexy ženská, co umí chlapům zamotat hlavu.

Ale víte co? Není to to nejdůležitější. Kdybych svoji hodnotu stavěla jen na tom, kolik lidí mi napíše „máš pěknou prdel“, byla bych dost v háji. A i když jsem pro některé lidi jen ženská, co tady ukazuje kundu a moralizují nad naším vztahem, já vím, jaká jsem v reálu a jakou mám hodnotu. A jsem velmi spokojená. :)

Proč to tedy dělám?

Dělám to hlavně pro ten pocit svobody. Pro ten vnitřní oheň, který to ve mně rozdmýchává. Ten digitální svět mi dává prostor, který v reálu prostě nemám. A popravdě ho tam ani nechci. Mám tady svou druhou osobnost, kterou jsem roky potlačovala. Takové alter ego.

Je to o těch zážitcích. Nikdy bych si nemyslela, že budu fotit fotky v kabince, v sauně nebo ve sprchách ve fitku. Že budu šukat venku v autě nebo si dám trojku někde na hotelu. Že budu manžela provokovat na veřejných místech, budu nosit krátké sukně a odhalovat prdel na kolejích.

A je mi vlastně jedno, jestli pod albem bude 100 nebo 1000 lajků. Ten hlavní cíl byl splněnej už v ten moment, kdy jsem překonala ten vnitřní blok a ty fotky zveřejnila. To, co přijde potom, je už jen příjemnej bonus. Taková třešnička na dortu, která mi sice zlepší den, ale můj svět na ní nestojí.

Můj život, moje manželství a moje sebevědomí jsou postavený na mnohem pevnějších základech než na počtu zhlédnutí u fotek v galerii. Ale nebudu lhát, bez toho tady by byla mnohem větší nuda. Ten adrenalin a to šimrání v podbříšku je prostě závislost. A to, když jdete mrdat s úplně někým cizím, to je pořádnej adrenalin. :)

A co vy? Máte taky tu svoji závislost? Svoje alter ego? Ten moment, kdy víte, že děláte něco trochu zakázanýho a právě proto vás to tak baví?

P.S. Jsem šikovná, naučila jsem se dávat fotky a odkazy do blogu. Fotka je z novýho alba, tak koukni. :))