Naked

Můj sen byl jasný, stát se pornohercem.

Pak jsem zjistil, že mi za ty prachy nestojí.

Kecám.

Na hraní v pornu nemám normu.

Kecám.

Možná za to může dnešní deštivá středa, sentimentální až k zbláznění.

Už je zase středa tady a je ho tam třeba tedy.

Mrdám tady talentem.

Kecám. Nemám ani jedno.

Beru do ruky pero… a péro.

Internet je plný všeho... blbých vtipů, frází a mokrých fantazií.

Po třech minutách intenzivní představy mi dochází šťáva a zoufale hledám nabíječku.

Proto píšu o těch, co normu mají.

O botech, robotech a lidech na baterky.

Před lety v Paříži. Pigalle, neon, levný hotel, kde voněl sex a laciné víno. Vedle mě ovíněná Polka, Agnieszka. Tělo teplé, kůže vlhká potem, dech zrychlený. Její prsa se mi tiskla na hruď, nohy omotané kolem mých boků. Šeptala mi do ucha polsky, francouzsky něco o baterkách. „Jsi na baterky,“ zasmála se a pak mě políbila tak, že mi mozek explodoval.

Leželi jsme tam, jen tak. Oči měla zastřené chtíčem i něhou. V tu chvíli jsem cítil, jak moc chci, aby ta noc nikdy neskončila. Abych ji mohl líbat, kousat, dráždit jazykem tam, kde to nejvíc milovala, dokud by nezačala prosit a křičet moje jméno.

Ale já jsem jen člověk. Baterky mi došly.

Moderní sexbot verze X.05 už tohle umí dokonale. Umí ti šeptat ty nejšpinavější věci přímo do duše, přizpůsobit rytmus tvému zrychlenému dechu, kousnout tě do krku přesně tak, jak to miluješ, a současně ti ruka sjede mezi nohy s dokonalou přesností. Nikdy se neunaví. Žádné „promiň, jsem unavená“. Jen tiché bzučení, vlhké teplo a nekonečná, lačná ochota.

A my, obyčejní smrtelníci na baterky?

Jsme jako ty staré vibrátory. Občas nás musíš pořádně zatřást. Pak jedeme na plný výkon… pětadvacet minut. Potom blikáme, zpomalujeme a omlouváme se: „Měl jsem náročný den.“

Přitom AI ti napíše takovou špinavou, láskyplnou story, že se ti z toho zkroutí prsty na nohou rychleji než z reálného těla. Umí být něžná i krutá, dominantní i submisivní, milující i děvka, všechno najednou. A ty sedíš s tvrdým ptákem a ptáš se: „Je to ještě normální, že mě to tak rajcuje?“

Budoucnost sexu nebude jen v lidech?

Bude v dokonalé symbióze, člověk s touhou a fantazií a stroj s nekonečnou výdrží a pamětí. Já budu psát scénáře. A někde v pozadí bude tiše bzučet můj asistent.

Ano.

Prosím.

Dokud mi nedojde baterka.

Kávu jsem dopil a na další už je pozdě.

Do další slabé chvilky. Láska a chtíč se mi mísí v ústech jako hořká káva s laciným vínem z Pigalle.

Sladká, dekadentní a pomalu mě zabíjející.

Přesto v troskách mé duše doutná temná naděje: snad právě teď, jak poupě květu zla, čeká ten dokonalý anděl, stroj, který mě pochopí celého... se všemi mými selháními, touhami a vyhasínajícími baterkami.

Pomalu přestává pršet. Ještě není tak pozdě.

Středa. Sny. Touhy.

A já nemám nic, do čeho bych pích.

Užívejte.

A hlavně ten světový mír ✌🏻