Růže guilty pleasure

Dávná vzpomínka.

Ráno jsem nemohl moc spát, bylo vedro a tak jsem se vydal na cestu dřív. Jel jsem si vyzvednout dceru že školy na prázdniny.

Cestou byla vážná nehoda a protože bych nemohl tudy jet, rozhodl jsem se je přes Železné hory.Když jsem minul Heřmanův Městec, naskytl se mi ten známý výhled na mojí milovanou Vysočinu. Sjížděl jsem údolí na Čáslav a kochal se krajinou. Nevím proč, ale začaly se mi vybavovat vzpomínky z dřívějška. Bylo to jako bych byl v té době znovu. S každým dalším kilometrem krajiny, mě pohlcovaly nové a nové vzpomínky.

Vzpomínal jsem nad nočními cestami na Vysočinu a na mé lovecké výpravy plné dobrodružství a malebné západy slunce, letní bouřky. Vybavily se mi vzpomínky na ty, které jste odsud vyštvali a psali krásné blogy.

Občas mi holka pokazila myšlenku na vzpomínku, když přišla s tím, že se půjde koupat k frajerovi do bazénu, co má další tři.
"Zamítá se, bez diskuse".

"Ale Tati".

"Ticho léčí".

Vyslechl jsem si milion důvodů, až mě bolela hlava a ona z toho usla.
Pokračoval jsem dál a potom to přišlo.
Začala mi v autě hrát jedna píseň, zrovna v době, kdy jsem projížděl kolem benzínové pumpy. Zastavil jsem na ní, dokonce na tom stejném místě jako tenkrát. Bylo to jako pohled do mlhy. Zvedl se mi tep. Vylezl jsem ven. Auto mi ukazovali pouhých 35 stupňů. Toho večera bylo tenkrát taky přes třicet i mně.

Zavřel jsem oči a snažil se znovu prožít ten okamžik, kdy jsem zaparkoval Kitcara a poprvé ji uviděl. Stála zády a hleděla na pole. Měla krásné plavé vlasy jako Zlatovláska.

Potom se otočila a pro mě to bylo jako, když okolní svět zmizí. Viděl jsem jen jí. Ty krásné boky v džinech a tričko obepnuté. Vlasy ji vítr zlehka zavál do tváře. Hleděl jsem do jejích modrých očí a bylo to jako pohled do průzračné horské tůně. Usmála se na mě a šla ke mně.

Pravděpodobně jsem se na ní hleděl jako na panu Marii. Už ani nevím, co jsem říkal, ale to není podstatné. Seděl jsem na kapotě a jen si vybabuji ten zář pod kapotou od DCOEček Weber 45. Přišla blíž, chytla mě za ruku a políbila. Usmála se a řekla mi :
"Kdybych to neudělala, tak to sám neuděláš".
Popravdě, byl jsem tou děvou okouzlený natolik, že jsem ani neměl ponětí, co mám dělat. Nebylo to s ní jak s nějakou štětkou na hození do kopřiv.

Pomalu zapadalo slunce a ona chtěla jet někam, kde nejsou lidi na benzínce. Povídali jsme si hodiny a mně to přišlo jako okamžik. Říkal jsem ji, že znám místo, kde chodím chcát, když tudy jezdím.
Začala se smát a jen řekla : " Velmi romantické".
"Promiň, nemyslel jsem to špatně".
Potom mě znovu políbila, zlehka kousla do ucha a pošeptala, tak pojďme ty můj romantiku.

Vzal jsem ji a zajeli jsme na to místo. Kousek odtud vedou koleje asi 10 metrů. Tenkrát si pamatuji všude na polích Vlčí máky a vůní Ricinu z motoru.

Potom se to stalo. Jeden jsem jí dal do vlasů. Položil jsem jí ruku na tvář, ona ji obejmula svojí a naklonila se na mojí dlaň jakoby na ní chtěla usnout a zavřela oči. Konečně letní vánek přerazil vůní rozpáleného auta její vůni, kterou mi donesl do tváře. Naklonil jsem se k ní, chytil ji za vlásky, přitáhl si ji k sobě, otočil ji hlavu zlehka na bok a privoněl si k jejím vlasům mezi svými prsty, potom jsem pokračoval k uchu a pomalu na krk. Ochrnul jsem ty plavé vlasy, zaklonil ji hlavu a líbal ji na krku, uchu, pokračoval pod bradu a zlehka se jí začala podlamovat kolínka a klesala mi k zemi. Ani nevím jak najednou stála s kalhotami u kolen, které jsem jí sundal a v podvazcích s mojí rukou položenou na rozkrok. Trochu jsem zavřel prsty směrem nahoru a cítil jak se boří v horké šťávě. Byla to studánka rozkoše, plná horké a pulsující vášně. Kolem jel vlak a všichni měli nalepené ksichty na skle. Hlavně ty staré báby.
Zažil jsem s ní spoustu věcí. Třeba nezřízené šukani u Hřbitovní zdi, nebo, když jsem ji přijel zneuctít do práce na pracovní desce, na polní cestě opřenou na kapotě. Pod lipami. Výlety v krásných šatech s květinami, kdy mě držela ruku na koleni.

Ale nikdy nezapomenu ten její pohled těch modrých očí. To jak mě pohladila, nebo se mě dotýkala. To jak se jí dělaly malé vrásky u očí, když je mhouřila, když jsem si ji dobíral a vždy mě plácla do břicha.

Potom přišel den, kdy jsem stál u nastartovaného auta a opouštěl dům na Vysočině. Na zadním sedadle byla malá roční holčičkaa která spala v dětské sedačce. Podíval jsem se na ní a odeslal zprávu typu:
" Promiň, potřebuji nějaký čas, nemůžeme se teď vidět".
Trochu jsme se předtím neshodli, ona mi řekla, že už děti nechce a příliš na mě tlačila v těžkém období po rozchodu.
Ona to nějak nepochopila a naštvala se na mě a dala mě do IGNORACE a neměl jsem ani potřebu o tom psát blog a byl to člověk se kterým jsem měl nějaké pouto a ne bezvýznamnou a otravnou diskuzi.
Ta malá osůbka se vzbudila, viděl jsem ta rozzářená velká očička a jak patlá ručičkou po skle a drží medvídka. Otevřel jsem dveře a uslyšel jen "Táta". hHeděl jsem na ní a řekl jí : " Dělám to pro Tebe holčičko". Ukápla mi slza a ona mi položila plyšáka pod oko a koukala na mě a smála se.
Naložil jsem zbytek věcí, hodil AR bazmek a všechny flinty do kufru a zavřel. Už jsem se ani neohlížel a odjel i s tou malou holkou do Sudet. Díval jsem se na ní do zpětného zrcátka jak spí. A dnes po mnoha letech jsem tam viděl tu samou holku, jen velkou jak spí na té samé osudové cestě.
Nedalo mi to a zastavil jsem na tom svém místě na chcaní, abych se tam podíval. Na tom místě roste velký keř rudých růží. Přišlo mi to jako pomník nehynoucí lásky.
Dcera se mě ptala, proč tady zastavujeme.
"Potřebuji se jen vychcat, holčičko".
V životě se říká, že osudová setkání jsou dvakrát v životě s tou samou osobou. Setkal jsem se s ní ještě jednou po letech v jednom obchodě, kde pracovala. Držel jsem v náručí půlročního syna. Ona se otočila a podívala se na mě.
"Byl to moment jako ve filmu smrt krásných srnců, když prosil Leo Popper Holana, aby s ním šel na srnce. Ten pohled byl už jiný, než té ženy, kterou jsem znal. Vím, že mě poznala. Dlouze mi hleděla do očí. Viděl jsem v nich hněv, opovržení i lítost. Ona sklopila oči a dívala se do regálu. Odešel jsem pryč a na konci řady se ohlédl a byla pryč. Zmizela z celé prodejny". V podstatě jsem nemohl říct ani slovo......

"Ona byla moje guilty pleasure"
Promiň Moniko, nemohl jsem tenkrát jinak.