Karkulka na houbách

Měla jít lesem v rudých šatech a košíčkem v ruce. Amatér sledoval les v očekávání, že se někde objeví ta děva stroze oděná do rudé kápě. Jenže to byl amatér a hovno se vyznal v lese a tudíž nenašel ani houbu natož tu děvu mrzkých mravů.

Vydal jsem se se psem na svojí obchůzku lesem a nasbírat pár hřibů do omáčky k srnčím medajlonkům. Les vypadal zlověstně, byl Temný, plný vlhka. Kouknul jsem na psa a říkal mi cítíš to?

Pes se na mě podíval a natahoval vysokým nosem něco, co do lesa nepatřilo. Trochu se mu naježil pruh na zádech a upřeně se díval k mlazině.

Přitiskl jsem se za buk a sledoval, co před námi je. Uslyšel jsem prasknutí větvičky a pes napnul slecha a upřeně hleděl k místu za mladými smrčky.

Něco tam je, něco cítím.

Pomalu jsme se vydali stranou proti větru, kdyby tam byla zvěř, aby nás nenavětřila. Měl jsem dobré maskování, nemusel jsem se bát, že budu odhalen. Doplížil jsem se do místa odkud jsem měl dobrý výhled. Vzal do ruky dalekohled a viděl nohu a něco červeného. Podívám se na psa a říkám, to není srnec ty vole.

Slyšel jsem nějaké zvuky a musel se jít podívat blíž. S každým krokem se mi ukazovalo víc a víc té rudé barvy, až jsem si všiml bledé nožky a kolínka.

Děva ležela na zádech a flaškou od koly si Hladíla kalhotky a sténala jak školačka u tělocviku. Pes si znuděně lehnul na zem na packy a zamrmlal si. Nasraný, že tam není srnec, ale nějaká amatérka. Říkal jsem mu, že něco cítím, co do lesa nepatří.

Musel jsem se dostat blíž, nedalo se nic dělat, dal jsem si kapucu na obličej a plazil se po zemi. Dostal jsem se k ní asi na 30 m. Vůbec nevěděla, že tam sem. Občas jsem zvedl hlavu a podíval se, co se děje. Sundala si kalhotky a pohodila je vedle.

"Ta nešla na houby".

Kundu si drbala, až se mi chtělo smát. Pořád se rozhlížela. Tady mě nemůže za pařezem v hejkalovi vidět.

Potom začal zvonit telefon, zvedla ho a někomu nadávala, že jak dlouho tam bude čekat. Amatér byl malej a slabej, Bůh ví co s ním bylo. Beztak ho pohltil les. Zvedla se, narovnavala si to nemravné prádlo a ze zadku si oklepávala jehličí. Snažila se na ten zadek dívat, měla na něm šrámy od lesa jak po výprasku. Pěkná prdelka. Otočila se , vstal jsem a přišel k ní blíž. Ani nedutala a jen utrousila

"Už jsem myslela, že nepřijdeš".

"Jsem tu".

Otočila se a začala křičet a utíkat lesem. Na zemi ležel košíček. Držela se za kozy a běžela někam pryč ta koza . Pisknul jsem na psa. Přiběhl a díval se na mě. Ukázal jsem mu na místo, kde ležela, vzal do ruky košíček a dál mu povel "stopa".

Byla moje povinnost té koze vrátit košíček a nebo jsem ho měl rozšlapat?

Koukám, kde je pes, něco měl v hubě a žvýkal.

"Ty vole nežer to. Taky musíš dát do huby všechno, co vidíš".

Byly to její kalhotky. Zase nějaká amatérka. Měla tak na spěch, aby ji nenačapal manžel, že si je nestihla ani vzít s sebou.

Doufám, že si myla kundu a nebyla to špindíra.

Kdyby někomu scházely kalhotky a košíček, pořád ho mám u sebe.

Co z toho plyne? Maskování funguje výborně.