Omlouvám se, ale musím...

Dlouho jsem přemýšlela, zda mám tento blog napsat. Podklady k němu jsem dohledala už minulý týden, jen jsem neměla odvahu (chuť?) to napsat. A proč jsem dohledávala podklady? Odpověď je jednoduchá a mnohým jsem to již vysvětlila v soukromých zprávách. Lidská paměť funguje tak, že vytěsňuje to zlé (zapomíná) a ponechává to dobré. Proto mám ty zlé věci sepsané, abych (po kolikáté už?!) neopakovala stejnou chybu, když se jedna osoba z minulosti bude chtít vrátit. Doufám a ač ateista, modlím se, aby se tak nestalo...

"ty nádhero!"

"ty "výstavní" kuse!"

"Chcípni už konečně!"

"Ať ti ta hnusná kunda vypelichá!"

"Jsi stará a odporná!" (Tohle jsem slyšela skoro každý den poslední dva roky před rozchodem. Občas i s dovětkem, že si nikdy žádného chlapa nenajdu.)

"Jsi jen stará herka, co prohrála!"

"Jen se na sebe podívej, jak jsi stará a na svůj ksicht plný bradavic!"

"Jsi odporná stará kurva (někdy jen kráva)!"

"Jsi jen hnusná popelnice,co všechno sežere!"

"Najdi mi mladou holku do trojky, ale to se bojíš, ty stará kurvo, že bys prohrála; však boty a oblečení na to máš!"

"Jsi tak hnusná a odporná, že žádný chlap na tebe nikdy neskočí! A pokud se nějaký zoufalec někdy najde, tak zjistí, co jsi zač a uteče!"

Vím, že přímá řeč se má psát velkými písmeny na začátku, ale u prvních dvou to nešlo. Ten, co mi tyto věci říkal, by tam velké písmeno nikdy nedal.

Uffffff... Je to za mnou. Možná teď někteří aspoň trošku porozumí, proč "jsem tak divná).

A na závěr děkuji muži, který tu před pár dny napsal blog, že všechny ženy jsou krásné. To byl blog psaný od srdce a jistě potěšil každou z nás...