Muž hledán. Zázraky vítány.

Poslední dobou přemýšlím, jestli bychom neměli založit nějakou novou instituci. Nemyslím ministerstvo. Těch máme dost. Spíš něco jako Úřad pro ochranu zdravého rozumu. Měl by jediný úkol – číst seznamovací inzeráty a jednou za čas autorům jemně poklepat na rameno se slovy: „Promiňte, ale vy už jste se po sobě dlouho nepodíval, že?“

Čím déle se pohybuji na podobných serverech, tím víc mě fascinuje jedna zvláštní lidská vlastnost. Každý z nás má naprosto přesnou představu o tom, co by měl nabídnout ten druhý. Jen nějak záhadně ztrácíme zájem řešit, co nabízíme my sami.

Stačí otevřít několik profilů.

Hledá se muž. Do čtyřiceti let. Sportovní postava. Inteligentní. Finančně zajištěný. S vlastním bydlením. Se smyslem pro humor. Pozorný. Galantní. Schopný komunikace. Bez závazků, ale současně natolik vyzrálý, aby bez řečí respektoval všechny závazky ženy. Nejlépe z blízkého okolí, protože jezdit dvě stě kilometrů za osudovou láskou je dnes zřejmě považováno za ekologický přestupek.

A když už jsme u těch požadavků, vzpomněl jsem si na jeden starý vtip. Prý víte, kdo je emancipovaná žena? Ta, která má milence Emana a manžela Cypa. Přiznávám, že je to hloupé. A možná právě proto mě pokaždé rozesměje. Jenže čím déle tady některé profily čtu, tím víc přemýšlím, jestli autor toho vtipu náhodou nepozoroval úplně stejný paradox jako já.

Pak totiž přijde ta nejzajímavější část.

Profil autorky.

Vdaná. Dvě děti. Rodina je samozřejmě na prvním místě a zůstane tam. Manžela opustit nechce, protože děti. Domácnost opustit nechce, protože děti. Zázemí opustit nechce, protože děti. Vlastně nechce opustit vůbec nic. Jen by bylo příjemné, kdyby se našel muž, který bude mladší, hezčí, štíhlejší, úspěšnější, finančně zajištěnější, pozornější, romantičtější a ochotnější než ten současný. Takový externí dodavatel motýlků v břiše. Ideálně s nepřetržitým provozem.

Neberte mě špatně.

Nemám s tím problém.

Každý má právo hledat přesně to, po čem touží.

Jen mě začíná fascinovat matematika těch očekávání.

Žena hledá mladšího, nezadaného, finančně zajištěného muže, který bude mít dost času, dost energie, dost peněz a dost empatie na to, aby opečovával život, jehož součástí ale vlastně nikdy nebude. A muž?

Ten není o moc lepší.

Hledá štíhlou dvacetiletou blondýnku, která bude vášnivá jako pornoherečka, vařit jako babička, vydělávat jako manažerka a obdivovat ho s nadšením zlatého retrívra, který právě po týdnu uviděl svého pána. Sám přitom připomíná účetního po třech infarktech, kterému se zvýší tep už při hledání ovladače od televize.

V tom jsme si neuvěřitelně rovni.

Muži mají často přehnané nároky.

Ženy mají často přehnané nároky.

Rozdíl je jen v tom, že muž bývá označen za prasáka.

Žena za dámu, která přece jen ví, co od života chce.

A tady začínám mít podezření, že by ten Úřad pro ochranu zdravého rozumu opravdu měl vzniknout.

Protože kdyby muž veřejně napsal, že hledá maximálně pětatřicetiletou krásku s perfektní postavou, bez dětí, bez závazků, finančně zajištěnou, která bude mít čas jen na něj, internet ho během několika minut ukřižuje jako povrchního narcise.

Když žena napíše totéž obráceně, dozví se od kamarádek, že přece nemá slevovat ze svých nároků.

A já teď opravdu nevím.

Je to emancipace?

Nebo jen marketing s lepším PR?

Čím jsem starší, tím méně věřím na ideální lidi. Začínám věřit na lidi, kteří o sobě vědí pravdu. Že už nejsou verzí sebe sama z pětadvaceti. Že mají vrásky, děti, bývalé partnery, pár špatných rozhodnutí, nějaké dluhy, bolavá záda a několik historek, které by nejraději vymazali z paměti. A přesto si ještě dovolí chtít být pro někoho přitažliví.

To mi připadá mnohem odvážnější než sepisovat seznam požadavků dlouhý jako podmínky hypoteční smlouvy.

Začínám mít totiž podezření, že největší problém seznamování není v tom, že bychom byli příliš nároční.

Ne.

My jsme hlavně neuvěřitelně velkorysí.

Ovšem výhradně vůči vlastním nedostatkům.

Ty cizí nás pohoršují mnohem víc.

A možná právě proto tady všichni hledáme někoho výjimečného.

Jen jsme tak nějak zapomněli, že ten výjimečný člověk mezitím hledá úplně totéž.

A dost možná se při tom dívá právě na náš profil a říká si úplně to samé.