Síla e/doteku

Když jsem byl na festivalu AFO v Olomouci. Pro ty, co neznají, je to festival zaměřený hlavně na vědu a popularizaci vědy. A protože mě baví věci, kde se potkává technologie, lidské tělo a trochu i budoucnost, šel jsem na dokument s názvem Dotek (aspoň myslím, že se tak jmenoval).

Jedna z věcí, která mě tam zaujala, byla studie toho, jak mozek reaguje na vlastní dotek. Když se dotýkáme sami sebe, mozek ten signál v podstatě utlumí. Ví, že ho vytváříme sami, takže ho nevyhodnotí jako něco důležitého. Mozková aktivita je úplně jiná než ve chvíli, kdy se nás dotkne někdo jiný. Naše tělo dokáže dokonale ignorovat něco, co děláme sami sobě, ale stačí, aby se nás dotkl někdo druhý, a najednou je to úplně jiný zážitek.

A samozřejmě člověk začne přemýšlet, kam tohle může dojít. Už dnes existují prototypy různých zařízení a obleků, které dokážou stimulovat kůži tak, aby mozek dostal signál podobný skutečnému doteku. Zatím jsme u jednodušších věcí, třeba rukavic, které umožňují přenést dotek na dálku. Někdo vás pohladí během videohovoru a váš mozek to zpracuje podobně, jako kdyby ten člověk byl vedle vás.

A teď si představte, kam se to může posunout. Virtuální realita, haptické obleky, umělá inteligence, sexuální roboti... Je dost možné, že za pár desítek let nebude nic zvláštního na tom, když si člověk vezme oblek, který mu dokáže simulovat dotek nebo jiný fyzický zážitek.

A přiznávám, jako technologického hračičku mě to vlastně baví. Nějaký takový oblek propojený s hrou, filmem nebo virtuálním světem? Kurva, proč ne. Dokážu si představit, že by to mohla být neskutečně zajímavá hračka.

Podobně jsou na tom sexuální roboti. Dneska to pro spoustu lidí zní jako totální úchylárna a přiznám se, že trochu i pro mě. Ceny jsou zatím šílené a celé to působí dost zvláštně. Ale když se podívám třeba o dvacet nebo třicet let dopředu, tak si vlastně umím představit, že někde ve swingers klubu bude vedle sauny, baru a bazénu i nějaká robotická atrakce pro zpestření večera.

Jenže tady mám zároveň trochu zvláštní pocit. Ne z té technologie samotné. Technologie miluju. Baví mě ji sledovat, hrát si s ní a přemýšlet, co všechno umožní. Ale trochu mě děsí, jak ji budou používat lidi.

Internet měl původně spojovat svět. A místo toho mám někdy pocit, že máme víc možností komunikace než kdy dřív, ale zároveň se spousta lidí od sebe vzdaluje. Máme stovky kontaktů, ale někdy problém obejmout člověka, který sedí vedle nás. Říkali někteří zde :) naštěstí v mém okolí moc neplatí :)

A právě dotek je podle mě něco, co bychom neměli ztratit. Možná bych klidně zavedl něco jako základy práce s dotekem už ve škole. Ne žádné divnosti, ale třeba základní masáže, vnímání vlastního/cizího těla, respekt k hranicím druhých. Prostě něco, co dneska spousta lidí vůbec neumí.

Samozřejmě si uvědomuju, že povinná hodina masáží na základní škole by asi vyvolala celkem slušnou kontroverzi. Už vidím ty titulky a internetové pohoršení, co to zase někdo vymyslel. Ale za mě by to vlastně nebyl vůbec špatný nápad. Naučit lidi, že dotek není automaticky něco sexuálního, ale může být způsob komunikace, péče a důvěry, mi přijde jako docela užitečná životní dovednost.

I když teda přiznávám, že představa hodiny, kde bych měl trénovat masáže na nějaké sexy učitelce, už je asi moje vlastní fantazie, která trochu utekla mimo osnovy. V tomhle bych byl určitě snaživý student :)

Občas se mi stalo, že jsem masíroval ženu a ona mi řekla, že se jí takhle ještě nikdo nedotýkal. A přitom nemluvím nutně o sexuálním doteku. Třeba masáž chodidel. Úplně obyčejná věc. Jenže spousta lidí se chodidla skoro bojí dotknout. Mají tendenci dotýkat se něžně, čili ve výsledku lehtat a pak si z toho "masírovaný objekt" odvodí, že mu to není příjemný a už to ani nechce zkoušet. Holky říkaly.

Přitom když se nad tím člověk zamyslí, je to vlastně logické. Chodidlo celý den nese celou naši váhu, takže rozhodně není z cukru. Mnoho lidí se ho snaží hladit nějak jemně, protože mají pocit, že to tak má být, ale ono je mnohem příjemnější použít větší sílu, než by člověk čekal. A tohle se dá naučit opravdu rychle.

Možná je trochu paradoxní, že dokážeme vyrobit technologie, které budou simulovat dotek, vytvořit robotického partnera nebo přenést pohlazení přes půl světa, ale spousta lidí neumí úplně obyčejně pohladit druhého člověka tak, aby se cítil dobře.

Technologie podle mě není problém. Je to jen nástroj. Stejně jako může někomu pomoct, může někoho dalšího ještě víc zavřít do vlastního světa. Takže možná budeme jednou žít ve světě, kde nás budou hladit stroje. Jen bych byl rád, aby nám mezitím došlo, že ten nejlepší dotek pořád umí obyčejný člověk.