Schůzka začíná v pět, do objednaného a zaplaceného azylu jsem ale dorazil už o hodinu dřív. Musím všechno připravit. A sebe taky. Jdu zavalenej taškama věcí, které dorazily z eshopu. Ty budeme zkoušet. Nejdřív zkontroluju, jestli je všechno v pořádku. Uklizeno, nic se nikde za ničim ani pod ničim neválí, koš je prázdný, z podlahy se dá jíst, kdo ví, třeba na to dojde, lednička nesmrdí a můžu do ní nahrnout pití a zmrzlinu, na záchodě je papír odpovídající kvality a koš odpovídající diskrétnosti, v koupelně mýdlo, no, radši mám svoje, ručník se zahřívá na radiátoru, župánek jsem přinesl, hřeben taky, a vůbec hromadu věcí. U pohovky je něco ke čtení, postel vyvětraná, na pohovce je čistý bílý přehoz, máme tu nějakou taburetku pod unavené nohy. A tak dál, a tak dál, vůbec neni jednoduchý připravit všechno tak, aby to budilo dojem nenucené perfektnosti.

Tak, ještě umýt, navonět a převléct sebe a může začít v podstatě cokoli. Za pět minut pět vyhlížím Dámu před domem. Aha, trochu se projdeme. Sluší jí to. Trochu se nervuju. Asi za oba. No, nevidíme se poprve, takže to pro mě není úplně na slepo, ale potím se leckde.

"Ten nákup dorazil?" "Většina věcí, Madam." "Co nám chybí?" "Ten krátký bič, co jsme objednávali v sobotu, Madam." "Jezdečák teda máme?" "Dva, Madam." "Rukavičky?" "Dorazily, Madam." "Snad mi budou." "Mám dvě velikosti, Madam." "Zůstalo v tom bytě nějaké volné místo?" "Místy se dá projít, Madam." "Tak se tam jdeme podívat. A neříkej pořád Madam, děláš ze mě terč pro snajpry." "Madam."

Hned za dveře jsem nainstaloval němého sluhu a židli. Skleničku. Vanu mám napuštěnou, akorát trochu oživím pěnu horkou vodou ze sprchy. Zapálit svíčky a zhasnout lustr. Dáma kolem mě vklouzne do vany. Vlasy rozpuštěné, takže myjeme. Na šamponu jsme se dohodli, tady nebývá prostor pro kreativitu.

"Mluvils o zmrzlině. Myslím, že by jí to tu se mnou slušelo." Měla pravdu. Slušelo. I jejím kotníkům a nártům, kterým právě věnuji pozornost. Za deset minut jí pomáhám do županu. Nikdy mě nanapadlo, jaká je župan a lodičky šik kombinace. Dáma spočívá na pohovce, o zmrzlinu se připravit nenechala. Fénuju a rozčesávám její voňavé vlasy. Ona pozoruje své ruce v kožených rukavicích, které jsem vybalil z prvního balíčku. Župan, lodičky a rukavice. Začíná to být zvrhlé. Vlasy bych měl. Čas pro šíji a ramena. "Co sis přinesl na moje nohy?" Mentolový masážní gel, pak takový navoněný hřebíčkový olej, kokosák, kdyby to měla být fakt delší masáž, pak nějaká levandulová emulze. Vyskládám pře ni lahvičky. Ona položí nohy na taburetku. "Něco mi k tomu pust." Takže kokosák.

Snažím se, aby z toho filmu moc neměla, a nadutě se domnívám, že tomu tak bylo. Většinu času měla zavřené oči a vrněla. Jsem dobrej.

"Ty kozačky máš 37?" "37 a 38" "Tak ukaž." Pokládám před ni krabici. Otevírám ji. "Ukaž jednu." Pohladí si ji, přivoní, sáhne dovnitř. A vrátí mi ji. Vytahuji zevnitř pár papírových blobů. Nastavuje nohu. Rozepínám zip, navlékám špičku, pak současným tlakem na podpatek a tahem za zadní část dostávám patu na své místo. Rovnám a zapínám zip. Až ke koleni. "Líbni si." Něžně chytám do jedné ruky patu a druhou dávám pod špičku. Líbám nárt, trochu tlačím, aby to pod botou bylo cítit. "Ňam, viď. Teď druhou." Za pár vteřin mám před sebou na taburetce dvě krásné ženské nohy ve dvou krásných kozačkách. "Až se líp poznáme, nechám tě, aby ses mi na ně vyhonil." Polknu překvapením.

Bere si na sebe znovu kalhotky, ve kterých přišla. Takře už o mně fakt něco ví. "A teď do kůže! Ale nejdív chci do ruky jezdecký bič." Přišel čas otevřít největší balíček. Přišel čas erekce. Doufám teda.

---

Příběh je fiktivní, podoba s žijícími či nežijícími osobami je čistě náhodná a ta částka také nesouhlasí.