A UŽ TĚ TADY NĚKDO POZNAL???

Tak na tuhle častou otázku jen velmi stručně.
Ano, uhodli jste.

Setkání první, To mě vlastně ještě ani nenapadlo, že je to možný. Je tu přece tolik profilů. A přece...
Jedu tramvají a nějaký muž ve středním věku po mě pokukuje, za ruku táhne malého prcka. Při vystupování mě pozdraví Dobrý den. Hlavou mi probleskne, my se známe nebo odkud bych ho mohla znát? Znamení, v botech neonově oranžový tkaničky, Že ho pak potkám ještě asi tak třikrát, podruhé ve sáhodlouhé frontě na poště, kde se mi Amatéři fakt dvakrát probírat moc nechtěli, přičemž mi řekne, že pokud se potkáme potřetí tak mě pozve na kávu. Vrazím mu svoje pořadové číslo do ruky a prchám směr práce. Pondělí, jedu rozmrzelá do práce, při vystupování poklepání na rameno se slovy Tak jdeme na to kafe? Neonový tkaničky.

Setkání druhé. Stříhám na zahrádce a za plotem na mě někdo volá se slovy a dotazem na sídlo nějaké, až oak mi dojde že neexistující firmy, docela sympaťák, ze kterého pak vypadne jen Máte hezké fotky tady, Krása, krása: Nešla byste na kafe ?

Setkání třetí, jdu si pěšky do Obi pro orchidej, je parné léto mám šaty s výstřihem. Cestu mi zkříží kruháč, přeběhnu rychle dokolečka :D na druhou stranu, a doma mě čeká tady vzkaz se slovy Málem jsem tě na tom kruháči přejel a poté přesně popíše ty šaty.

Setkání čtvrté. Borec s krevníma konzervama, asi tak 100 kiláků od Brna, na autobusové zastávce v desetistupňovém mrazu, kdy se i Eskymákovi v zatáčce ohne pes. Já v kapuci a malinové teplé bundě s kožíškem. Tu kapuci zdůrazňuji koukaly mi jen oči a zmrzlej nos :P A přesto. Nikde nikdo, jen kousek ode mě si dává oraz s cigaretkou řidič s autem, co vozí krevní konzervy. Pořád se na mě usmívá a pokecáme- je prima, nabízí odvoz do Valmezu. Doma u pc na mě čeká vzkaz, Ahoj, jak jsi dojela domů ? To jsem já s tou krví.

Setkání čtvrté. Občas jedu taťkovi pro sádlo z Blažovic, žádné jiné pro něj neexistuje, stojím na zastávce opět v té malinové bundě v kapouci - je leden a mrzne až prašté. Kolem mě stepuje mladý kluk cca tak kolem těch 27-30. Vždycky mě oběhne a usměje se a když to udělá tak potřetí, zeptám se ho proč se tak usmívá. Mlčí a pak řekně že jen tak, doma na pc vzkaz Ahoj šla bys někdy na kafe?

Setkání páté, přímo u domu, kde bydlím, na zastávce busu stojí někdo koho fakt hooodně zajímám, jdu z práce hladová žíznívá a těším se, až za mnou zaklapnou domovní dveře a konečně vypnu při domácí rutině. Borec ze zastávky mě zkouší proklepnout dotazy, které mi nejsou moc příjemné, takže nevyžádanou konverzaci ukončím slovy Tak mi tam zase napiš na tom netu :P

Setkání šesté. Asi sto metrů od domu, táhnu ve slejváku dvě igelitky paprik a rajčat trhá se mi ucho u igelitek a jsem zmáčená jako vodník. Pod viaduktem zabrzdí u mě auto v protisměru, to fakt nechápu jak může kvůli mě tak riskovat, borec stáhne okýnko a Můžu vás někam hodit, pojďte si sednout jste celá promočená... na pc vzkaz A já kvůli tobě tak zariskoval.

Bylo toho daleko víc a už ani nepočítám každodenní setkání na přechodu s pojišťovákem, hrdina - hlásí se mi až tady :P hrdiny s kradmým pohledem maskující se slunečními brýlemi v tramvaji... pohvizdující řemeslníky v centru města, jeden se odvážil slézt z lešení a pokecat :P Já fakt nekoušu.

Máte to někdo taky tak? / Jo holt když se fotíš s rypákem, tak se pak nediv :D slova rodinného příslušníka/