Zápisky ze života 5/2012

A byly řízky. Exmilovaná
dodržela slovo a pozvala mě na řízky. Najednou byla nějaká milá a dokonce jsem v jejím hlase naznal i náznak flirtu. Nebo to byla možná pánev, co smažila zrovna mé miláčky.

Je sice úžasné, když
žijete sami a objevujete znovu nabitou svobodu, ale když vás občas někdo pozve na kus toho žvance, tak jde svoboda a čest stranou.

Pro jistotu jsem koupil lahvinku a místo kytky velké balení nutely.
Ne že bych byl tak pozorný exskoro manžel, ale vím, že ona nutelu prostě
miluje. Hlavně večer. Byla to má taková nevinná pomsta, protože ji stejně
spořádá večer u nějaké přihlouplé historické slátaniny a přibere. Pak bude muset svoje špíčky o to více maskovat před svými případnými milenci a potit krev ve fitku. Měl jsem ďábelskou radost z toho, že se bude stydět na prvním rande vylízt si na něho a pořádně se rozvlnit.

Zvoním a jde mi otevřít.
Musím říct, že byla nádherná. Určitě jí to muselo trvat minimálně dvě hodiny a tři návštěvy kavitace. Posadil jsem se za stůl a otevřel láhev vína. Bylo nádherně
prostřeno a hrála tlumená hudba. Na přivítanou jsme se políbili na tvář. Ucítil jsem parfém, který jsem jí kdysi přivezl.
Na stole mísa řízků a bramborovej salát. Něco mi tu ovšem nehrálo. Čekal jsem, že budou doma děti, ovšem čirou náhodou se rozhodly spát u babičky. No,
uvidíme, řekl jsem si a zakousl se do prvního krasavce.

Večeře probíhala v nenucené konverzaci, víno teklo proudem, bytem se linula moje oblíbená
Yvonne Sanchez – nevím kde ji vzala, když jsem si svoje CD odvezl. Začínal jsem tušit, že to celé, nebude jen tak. Dojedli jsme a přesunuli se do pokoje na sedačku. Přisedla si ke mně a dlouze se mi podívala do očí. Začínalo jít do tuhého. Trapnou chvilku ticha prořízla věta:

,,Ošukám tě“ a to mi řekla ona.

Vzor všech artikulujících manažerek na vrcholové úrovni, který nikdy nemluví sprostě, nikdy negrgají a to druhý taky nedělaj.

Vyskočila na mě a políbila mne. Teda on to nebyl polibek, ale zvířecí skok po kořisti. Polibek, který se neptal, polibek, který jasně říkal, že je tu ona pánem. Polibek, který mi zamotal hlavu víc, než její jazyk. Polibek, který jsem od ní nikdy nedostal.
Penis mi v tu chvíli stál jako nároďák při hymně. Rozepla mi poklopec a za neustálého ne líbání, ale lekce francouzštiny mi rukou hladila vše, co tam našla. Najednou se zvedla a nechala mne tam sedět a přitom stát a začala pomalu tančit a hladit se a pomalinku svlékat.

Sakra no vynikající
podívaná a já v tu chvíli samozřejmě zapomněl na minulost a můj pták řval,
ať pokračuje. Takový spodní prádlo jsem ještě na ni nikdy neviděl. Podvazkovej pás a občas krajka, věděla, že s moc krajkama to rád nemám. Šíleně
zařezaný tanga a pořád se vlnila a hladila a začala si to rukou dělat. Čekal jsem, kam až to dojde, jestli třeba neskončí a nepřinese moučník. A vážně
přinesla. Ale mojí Nutelu. Celýho mě svlíkla a natřela a pomalu začala lízat.
To už jsem nevydržel a objal ji, pořádně ohnul v náručí, až zasténala a políbil ji. Stejně drze jako ona mne...

Nebudu podrobně popisovat,
co vše se ten večer událo. Bylo to mezi náma a bylo to hodně soukromé a obscénní. Bylo v tom nakonec i trochu slz štěstí a smutku. Nad ránem,
kdy spokojeně spala vedle mne, jsem chtěl podlehnout té nádherné noci a iluzi a spát dál, probudit se, uvařit kafe a donést ji do postele snídani, vzít ji na výlet, svolat děti, jet do zoo a na vše minulé zapomenout a začít znovu.

Neudělal jsem to. Takto ne. Potichu jsem se oblékl, přikryl jí nahé rameno a odešel. Ve dveřích jsem se však zarazil a na chvíli zaváhal, jestli se mám vrátit.

Jsem slaboch. Vrátil jsem se. Sbalil všechny řízky a bramborovej salát a teprve teď, s kořistí a radostí hladového samce opustil teď už
navždy její byt.

Uplynulo pár týdnů a nezavolali jsme si. Tu mísu od řízků nikdy nechtěla zpět. A nikdy bych jí
nevrátil. Leží úplně nahoře v mé
nové kuchyňské lince. Je na ní totiž
zbytek zaschlého vína, když převrhla sklenici, aby mne políbila…