Seznamování aneb

Seznamování aneb trocha sebelítosti,

Tak mi po velmi dlouhém čase, opověděla slečna na seznamovací inzerát. Dlouho do noci jsme si psali, dokonce vyměnili foto. Vypadalo to, že bychom si mohli rozumět a rozešli jsme se s tím, že jsem jí řekl, že mi může kdykoliv přes den napsat. Od rána jsem čekal, že se ozve, že alespoň pozdraví, nebo něco a nic. A pak se objevila na ICQ, ale nenapsala ani neozvala na mé zprávy. Tak jsem ji napsal na mail. Ozvala se mi na mail až v noci, že měla práci. Nu budiž. A další den mi napsala „že vážně neví, jestli někoho nebo něco hledá“ a že mi to psala hned na začátku.

Nic jí nevyčítám, a jestli snad tohle bude číst, tak se jí omlouvám.

Vyčítám sobě svou naivitu, člověk si říká, že když mu někdo odpoví na seznamovací inzerát, tak že by chtěl asi seznámit, ale realita je jiná. Ženy jsou prostě zvědavé a vy stále doufáte, ve spřízněnou bytost, když probíráte společné ale i vzájemné témata. A pak to přijde, některá se neozve, některá Vám po zhlédnutí fotky napíše, že nejste její typ, jiná zas že je zdaleka, atd. atd. atd. Ty křehké naděje, to poupátko naděje, klíčící do květiny je rozdupáno a Vás zase chytá depka. Často se říká, že ženy chtějí být dobývány. Tak na to jim kašlu, já jsem muž, a co mi neřekne rovnou to nepochopím, nedomyslím, neuvědomím si. Brečím tady své myšlenky do wordu a stále si říkám co je špatně? To jsem takový naiva? Že se snažím lidem věřit. Že neztrácím naději? Nebo jsem naopak magor, co říká holkám, že mu u bdsm nejde jen o šukání, aby vyfiltroval ty, kterým jde o něj a ne o sex. Nebo jsem romantik, když se držím zásady, že dominant má mít subinku rád? Život je jeden pěkný guláš, jednou nerozumí muži ženám, podruhé zase ženy mužům.

A přitom má touha je tak jednoduchá – najít ženu, subinku, partnerku přítelkyni, se kterou krom obvyklých koníčků budeme mít i BDSM, která pochopí, že když ji chci svázat tak proto, aby se to líbilo nám oběma, ne proto že ji chci šukat.

A co když je to ve mně? Co když nejsem dostatečně krásný, dostatečně dominant, dostatečně okouzlující. Nebo jsem naopak už moc starý?

No nic tohle asi nevyřeším, prostě jen další holka co si dupla na mé už tak osamělé a pošlapané srdce a jsem ten naiva, co jim ho strká pod nohy. Co stále věří v upřímnost, cit, lásku a prožitek. A ne jen ubohé bezduché šukání. Svět se točí kolem toho, lidé se točí kolem toho, vyměňují svou sebeúctu za trochu slasti. Asi jim závidím, tím to bude. Závidím, že lidé jsou krásní, umějí šukat a říkají tomu láska. Asi vstoupím do kláštera, nebo se odstěhuje někam na samotu. Velmi málo lidem se dá plně věřit, ne že by nebyli, nebo byli tak zákeřní, ale prostě mají jiné priority.

Tak pokud jste dočetli až sem, tak se Vám omlouvám a trochu sebemrskačství, sebelítosti. Ne brečet nebudu, nebojte. Ani si nehodlám ublížit. Jen se zas o trochu víc uzavřu do sebe.

Vy co mě znáte, ale i neznáte a máte snad chuť mi napsat něco jako: „Běž se opít, běž sbalit ženskou“ Díky za cenné rady, ale nebudu plýtvat svojí energií tam, kde nepřinese mě ani nikomu jinému užitek.