jedno horke odpoledne

Sedím na zahrádce před kavárnou a pozoruji okolí, což je moje oblíbená činnost.
Sleduji krásnou dívku, která postává na rohu, nervózně přešlapuje, asi na někoho čeká.
Kdopak je asi ten šťastlivec? A pročpak asi nepřišel na schůzku s tou kráskou včas?
Sedím, sleduji tu nádhernou podívanou,a ani si neuvědomuji, že už mám dopito. Zato ten velmi čilý a úslužný pán ve fraku si toho všiml, a vyrušuje můj tok myšlenek.
"Přejete si ještě něco pane?" a opatrně, aby neušpinil mé papíry rozházené po stole si bere prázdný hrníček i s podšálkem.
Rychle se vracím do reality, usměji se na něho a objednám si pro změnu ledový čaj, protože je i pod slunečníkem venku horko.
Shrábnu svoje nákresy na hromádku, dneska při odpolední siestě asi moc práce neudělám.
Po očku ještě mrknu na roh, na tu dívku co tam ještě pořád postává. Dostanu nápad, a ještě stihnu doobjednat druhý ledový čaj.
Poté co úslužný chlapík ve fraku zmizí s potutelným výrazem ve tváři vytáhnu čistý list a napíši na něj jednoduchý vzkaz: "Nechceš si to čekání trochu zpříjemnit?"
Vytáhnu jednu malou růžicku z vázy přede mnou, připevním na ni vzkaz, a za chvíli už je ten čilý chlapík zpět i s objednaným pitím.
Poděkuji mu, a když ho poprosím, jestli by tu druhou sklenici odnesl naproti na roh i s tou růží, jen nepatrně zaváhá a se slovy "pro vás rád pane" si na podnos ke druhé sklenici pokládá růži a s italskou gracií už přechází ulici...

Pokračování možná příště ;-)