dopis

Dostal jsem dopis. Na tom by nebylo nic až tak divného, každý den dostávám spousty obálek, ale ne dopisy , jsou to obálky s fakturami , s nabídkami nebo s reklamními letáky, ale já dostal dopis od přítele, bílou obálku s mou adresou a známku správně ofrankovanou. Tedy ne, že bych měl málo přátel , to ne. Denně dostávám spousty mailů a jsou žertovné a obchodní a soukromé , no však to znáte.

Jenže teď stojím v obýváku a v rukou držím dopis, zkuste chytit mail . Beru nůž na dopisy a jedním bodnutím zavraždím tu bílou obálku a rozpářu jí hřebet, mé prsty z jejích útrob vytahují bílý papír nadvakráte překožený, jak kouzelník kartu z rukávu. Dopisní papír je zvláštní, poznám ho i na omak a když si píši se ženou tak i podle vůně, dopisní papír Vám žekne jakou má pisatel náladu v jakém je rozpoložení.

Usadím se pohodlně v křesle a pomalu rozevírám toho posla z dáli, sedím a oči mi kloužou po písmenkách , hmmmmmm jak milé. Je to něco jiného než číst "Times New" standartní písmo na monitoru. Dočetl jsem a pustil se do toho znovu, vychutnával si tu chviličku , vstřebával rukopis přítelův. Položil jsem si dopis na kolena a přemýšlel co mu odpovím, myšlenky mi pluly hlavou a jedna se mi zvláště líbila , ano napíšu mu jakou radost a potěšení mi udělal obyčejný dopis psaný na dopisní papír a jak dlouho jsem již nic takového nezažil.

Skvělý nápad a napíšu mu to hned, jen co naběhne počítač pošlu mu mail.