Fotbal versus sex

Tak je to opět tu. Večer dávají v televizi fotbal. A bylo mi řečeno, že prý hodně důležitý! Ne, rozhodně nepatřím mezi odpůrkyně sportu, ba právě naopak. Pohled na urostlého desetibojaře, nebo svalnatého běžce na 100 m, skokana do výšky nebo do dálky, oštěpaře, je naprosto úchvatný a což tepve na statného hokejistu, když se prohání po ledě ... jen ten fotbalista a fotbal mi prostě nesedí.

 Asi by bylo všechno v pořádku, kdyby můj manžel nebyl zapáleným fanouškem. Zatímco pro něj jsou televizní přenosy vrcholem televizní zábavy, pro mne jsou noční můrou. A věřte, že bych  věděla, jak jinak  naložit se započatými večery :-). Několikrát jsem se snažila přijít fotbalu na chuť, a tak jsem se se zájmem usadila před obrazovku, pozorovala zelenou plochu na ní a mezi trpaslíky se snažila identifikovat Rosického, Kadlece nebo Lafatu, ale marně. Také jsem se snažila navodit příjemný dialog, aby moje drahá polovička měla pocit, že o danou hru mám opravdu zájem, ale pravděpodobně jsem volila špatná slova nebo nepatřičné otázky, takže mi jemně bylo naznačeno, že bych se dál už asi ani ptát na nic neměla. Tak jsem raději toto své sbližování s fotbalem vzdala.

 Jedna věc mě ale na něm přesto fascinuje, tedy lépe řečeno fascinuje mě chování mého manžela, když jeho oblíbený klub či reprezentace střelí branku. To bych vám přála vidět. Vyskočí a zařve: "JO, JO, JOOO!"  Připadá mi, jako kdyby právě zažil nejlepší orgasmus svého života, škoda jen, že je to orgasmus fotbalový.

  A tak závěrem jedno konstatování. Přesto, že já dnes budu mít večer bez vášnivého milování,  přeju vám všem, fotbaloví fandové, spoustu orgasmů při brankách, které dá naše reprezentace.