PSYCHO - až do konce

Tak přemýšlím...mám sem konečně napsat taky něco šukézního, perverzního, zvrhlého, abych tedy nebyl jen za slušného kouska. Byla tady řeč o grázlíkách, že prý jsou v kurzu. A galantní chlapci jako já, už asi patří do minulého století. Máte pravdu, někdy bych si snad i raději přál žít v té jiné době. Ale jaké to tam doopravdy bylo ? Asi pomalé, nebyl internet, nebyl mobil, nebyl skype, nebyla televize, nebyly auta a kdoví co ještě jiného. Ale ta láska...sex ???

Tak to bylo malé zamyšlení a teď k věci dne. Drtím práci a práce drtí mne. Musím a chci vytěžit zlatou žílu dokud dává, konec roku na dohled a pak hodím na chvíli těžký voraz. První tři měsíce v roce jsou vždy ,,suché,, a pak se to pomalu rozjede až do konce roku než tomu zas dojde štáva. Ale kdoví i mylný předpoklad je možný.

Ale co především bych Vám chtěl sdělit, že právě dnes jsem pracovně navštívil psychiatrické oddělení jedné nejmenované krajské nemocnice. Co na tom, dostávám se na mnoho originálních míst, jen ne na každém se mi podaří mít za zády dr.Chocholouška. Ano, skoro přesná kopie toho ze známého filmu Jáchyme, hoď ho do stroje !

Co Vám budu povídat, znáte to néé ? Ale to není všechno. Korunu tomu ovšem nasadil můj nečekaný objev. Jak tak něco s panem doktorem řešíme a procházíme pokoje pacientů, najednou mě cosi chytilo kolem ramen a otočilo o 180 stupňů. To něco na mě vybaflo ,,nazdááár,, co ty tady mezi námi...nejdříve jsem se zarazil a říkám si, nějaký pako né. Ale po chvíli mě to došlo s kým mám tu čest. Má hlava byla na okamžik pátracím balónem, sestupným směrem do hloubky mých pamětí jsem nakonec prozřel. Byl to jedině on !

Ten mladý, velký, unikátní podnikatel 90 let. Jen teď byl už trochu jiný. Starý, scvrklý, plešatý a vysátý jak starý koberec. Byl jak kafe mlejnek, plival na mě pátý přes devátý a já jen zíral a na vše přikyvoval. Bláznům se přeci nemá odporovat. Ze všeho co na mě vychrlil, si pamatuju jen to, že prý ho nějaký skin pořádně oholil. Akorát nevím, jestli tím myslel tu svou plešatou šišku a nebo své tučné konto. To asi nejspíš, protože tak jak jsem ho znal dříve, byl velmi slušný, čistotně oblečený, mluvil spisovně bez jakýchkoliv vulgarismů, zkrátka úplně jiný člověk. Nyní bohužel obklopen jinými existencemi.

Tak takové bylo dnes náhodné setkání. Nikdo nevíme kdy a jak skončíme. Ale já vím určitě, že než skončím, tak toho chci ještě hodně stihnout prožít. Ale zas všechno za prachy neprodám. Docela uvažuji, že i kdyby mě tam nabízeli zlatý prase, tak ten kšeft snad raději přenechám někomu jinému. No ještě uvidím...