Vinné opojení

Za svitu svíce,
Rudnou má líce,
A na dně sklenice,
Pravdy je nejvíce.

Vůni kvítí necítí,
Když luna v okna zasvítí,
Slova Tvá dál nevnímám,
Pohled Tvůj si užívám.

Jak tu tak sedíš,
Rychle krátí se mi dech,
To ty však nevíš,
Že už chci být na zádech.

Dívat se Ti do očí,
Celý svět se roztočí,
Tvůj šepot je mi inspirací,
Vše nádherné se náhle vrací.

Jaké pak zklamání,
Že víc už se nehlásíš,
To trpké poznání,
Že ničím se nelišíš.