Ach ty kamarádky!

Tohle nebude žádné hloupé filozofování nad tím, jestli je možné, aby muž a žena byli pouze kamarádi. Na tohle téma furt někdo někomu cpe své názory, ale přitom je to subjektivní a každý ať si to rozetne sám pro svou osobu.

Já měl ještě před pár lety dobré kamarádky 3, se dvěma jsem se vyspal a tak mi zbyla jedna jediná kamarádka, mnou neposkvrněná. No co, ta je nejdůležitější, přátelíme snad 10 let, vím že s ní nikdy nic nebude, nechtěl bych to, jsem za ni děsně rád. Ono by se sexem přátelství jistě nerozbilo, ale něco by se jistě změnilo. A já některé věci nechci měnit, něco chci aby zůstalo stejné. Kdyby třeba slunko začlo svítit na jiné vlnové délce, tak by mě taky sralo, že musím znova vymalovat byt, protože teď to má jinou barvu a vypadá to blbě.

Už se mi stala takřka sestrou. Najednou takhle sedím v hospodě na pívu s jejím bývalým a on mi po šestém začne vykládat jaké ona má kozy, jak vypadá dam dole, jaké je v sexu nehorázné prase, že je ta má kamarádka úplně perverzní, až to na něj bylo moc. Popisuje mi její záliby a moje srdce tluče do hrudi jako Muhammad Ali, protože to popisované se nepravděpodobně shoduje s tím co se líbí i mé maličkosti.

Teď se sejdu s ní, abychom hodili řeč jako obvykle. Já se po chvíli přistihnu, že ji vůbec neposlouchám, jsem poněkud mimo, koukám na ni, má fantazie pracuje naplno a hlava je plná čuňáren. Snad to nebylo moc poznat a nemyslí si o mně nic špatného, teď se moc nehodí, že je to tak inteligentní a vnímavé děvče.

Jsem teď pěkně namíchnutý, jaká dřina je mít krásnou a chytrou holku jen za kamarádku! Ale ona jí musí zůstat, mám ji totiž převelice rád, snad i radši, než jak rád bych jí to udělal. Sakra!