Jak jsem vykouřil svou mámu

Pohoduju, namíchal jsem si domácí drink Piňa Coladu, pustil Holiday Smooth Jazz, zapálil svíce a vonnou kokosovou tyčinku, nedaleko mne, plápolá oheň kamnech a vydává teplo do celého domu. Já usedám ke svému věrnému PC a začínám psát blog s tímto podivným názvem.

Letos, stejně jako loni i předloni, jsem Štědrý večer prožil s osobou mě momentálně nejbližší. Děti už mám odrostlé a zásadně je nenutím k ničemu, co by sami nechtěli udělat. Původně sice bylo v plánu, že vánoce u sebe nebudu dělat a zajedu k mámě, která přeci jenom ty svátky drží. Ale vzhledem k tomu, že mi oznámila poruchu na elektrickém vedení v jejím bytě, jsme tak nějak narychlo, vše přesunuli do mého bungru. Proč píšu do bungru, jednoduše proto, že jsem s touto variantou nepočítal a můj bordelismus se podobal danému slovu. A tak jsem najednou, měl pouhý necelý den na okamžitý úklid, nebo-li uvedení mé domácnosti do alespoň snesitelného stavu. Věru, šůroval jsem, jako o život, povedlo se i když, někde by se určitě, nějaká ta výtka našla a znáte své maminky či tchýně, že ?

Nastal den D a hodina H. Přivítal jsem vzácnou návštěvu, jak se patří. Vše jsem měl nachystáno, nakonec i včetně malého osvíceného stromečku a příslušných dárečků. Ku příležitosti tohoto svátečního dne, jsem se rozhodl, uvést do generálního provozu, nedávno zakoupená kamínka na tuhá paliva. No, ono to ve skutečnosti, vypadá spíše na jakýsi parní stroj, či lokomotivu stojící na místě, soudě podle rozvedených trubek a výměníkového bubnu. Cílem toho všeho, má být, co nejdelší odvod kouře a tepla do komína, to jest, aby se zajistilo kvalitní a dlouhodobé vytápění celého prostoru.

A tak jsem slavnostně zatopil, chybělo snad jen bouchnutí šampaňského o tělo, tohoto monstra. My se po té, vydali zasednout ke štědrovečerní večeři od které, jak všeobecně známo, se za žádných okolností nevstává. První chod, úžasná rybí polévka, jen ke konci to začalo mít nestandardní příchuť. Druhý chod, pstruh místo kapra, lepší co do množství kostí a samozřejmě bramborový salát. Nejen, že mi začalo být těsno v kalhotách u břicha, ale i v nosních dírkách, to ostatně potvrdilo i zvolání mé matky ,,tady něco smrdí,,. Začal jsem nasávat, jak německý ovčák, ještě že jsem z toho nezačal štěkat nebo kňučet, či vrčet. Najednou jsem si povšiml i vizuálního stavu naší místnosti, kde se pomalu rozprostíral štiplavý a nebezpečný dým, rozhodně ne z bramborové natě. Co teď, vstát od stolu nebo dojíst ? Hoří, nehoří někde ? Před očima se mi náhle zjevil obraz, toho jak my dva letíme z hořícího domu a zpovzdálí sledujeme dílo zkázy, tedy v tom lepším případě.

Bleskurychle jsem vystřelil ze židle a mazal k onomu pekelnému stroji. Tam jsem uviděl, která bije. Zapomněl jsem totiž na to, že jsme ho se strýcem ve spojích vymazali kamnářským tmelem a samotná kamna s novým šamotem si také přidali své. V konečném důsledku se tedy potřebovaly prvotně vypálit a tím se tedy spustila lavina kouřových signálů, jak u indiánů. Pak jen postačilo, jednoduše intenzívně vyvětrat a smrdutý dým si brzy našel, svou cestu ven. A to bylo poprvé a doufám naposled, co jsem vykouřil, svou vlastní mámu...