Jak jsem byl u odvodu...

Je to už sice dávno,ale trapasy si člověk pamatuje spoustu let. Jednou mě doma čekala obálka z vojenské správy,byl to takzvaný "odvod branců",myslel jsem tehdy,že můj život skončil. Zrovna jsem začal vydělávat a žil u maminky. Žil jsem nočním životem nejen na hotelu,ale i po směně vedle v baru. No a najednou tohle... Rozjel jsem se tedy k odvodu. Samotné to probíhalo v nějakém kulturním domě,když jsem tam dorazil,byla už tam hromada podobně postižených kluků. Odevzdal jsem papíry a poslali mě do vedlejší místnosti na zdravotní prohlídku. Byla to taková větší místnost,kde už sedělo snad padesát branců a čekalo na prohlídku. Vedle čekárny byla ordinace. Živě se tam diskutovalo a vtipkovalo. Pak se ale z ordinace ozvalo zařvání a po chvíli vynesli dva branci třetího,zavěšeného kolem krku. Tehdy čekárna ztichla... Za chvíli už kolovalo,že tam píchají surově injekce,po druhém kolečku tiché pošty,už to byla injekce velikosti tuby akvaristického silikonu.

Mě to celkem nevadilo,injekcí se nebojím,ale přeci jenom ten červík ve mě hryzal. Pak se ale s vrzáním otevřely dveře a vystoupila ven sestřička. "Dalších deset půjde dovnitř..." vytáhla papíry a četla jména. Zatímco četla jména,jsem si jí prohlížel. Byla to určitě čerstvá absolventka zdravky,mohlo jí být tak maximálně devatenáct. Na hlavě čepeček,krásná tvář,modré oči a smyslné rty. Štíhlé tělo ukryté ve stejnokroji a dlouhé sexy nohy. Prostě jako byste viděli dceru Václava Vydry z Kameňáku. Hned jsem věděl,že budu mít v ordinaci problém. Jen se za ní s vrzáním zavřely dveře,už to hučelo v čekárně,jako v úle. Ještě asi dvakrát četla jména,než jsem byl na řadě. Někteří branci vykulhali z ordinace držíce se za prdel,jiní za rameno. Někteří byli bílí jako stěna a to mě začínalo znervozňovat. Pak zase setřička četla jména a mé zaznělo jako poslední. Zaradoval jsem se,že aspoň nikdo neuvidí kdyby se něco přihodilo.

Po vstupu do ordinace jsme stáli seřazeni u malého stolku. Za ním seděl nějaký mladý medik. Sestřička nám přikázala se svléknout do spodního prádla. Všichni jsme se svlékli. Pak nás podle jmen volala. Četli jsme tabulku s písmenkama,levé oko,pravé oko... Medik změřil tep a tlak,pak musel dotyčný udělat dvacet dřepů a opět měření tlaku a tepu. Poté na zavolání ženského hlasu popošel k druhé polovině místnosti,která byla oddělena plentou. Tam byla lékařka asi z vojenské správy a dělala další vyšetření. Byla to ostrá ženská,když se jeden branec u čtecí tabule vyblboval,vyletěla z poza plenty a sjela ho na dvě doby... Když nad tím přemýšlím,určitě to byla vojanda...

No všichni jsme měli oči jen pro tu sestřičku,nebylo už na ní místo,na které by nepadla pomyslná ruka brance. Sejmout z ní otisky pomyslných prstů,musely by se překrývat v několika vrstvách. Všichni si kryli rozkroky,protože erektivně nepůsobila jen na mě. Zalehlo mi v pravém uchu,jen když se opřela o stůl a nahla se k medikovi. Bylo jí krásně vidět do výstřihu a my jen do sebe dlubali lokty,aby někomu znás něco neuniklo... Bylo jí to jasné a zpětně si vlastně říkám,že to dělala schválně,aby měla přehlídku všech ztopořených čuráku u odvodu. Po vyšetření vojáci přicházejí zpět k nám,oblékají se a odchází.

Já už skoro neslyšel,zachránilo mě,že jsem byl poslední. Medik mi měří tlak a tep. Jednou rukou si stále nenápadně kryju rozkrok. Pak ale přicházejí dřepy... Ruce předpažit áááá,raz,dva,tři,čtyři... Sestřička je vlevo vedle mě,když jí padá z ruky injekce a zakutálí se pod skřínku s lékařskými věcmi. Sestřička jde na všechny čtyři a ohýbá se pod skříňku. Vyšpulí na nás zadek... Bože můj... Z pod stejnokroje na nás vykouknou její půlky z poloviny ukryté v bílých kalhotkách... Mezi nohama jdou vidět její nadýchané bochánky se sladkou čárkou uprostřed... Dělám dřepy,sestřička tiše nadává a my s medikem oba čumíme,jen já u toho dělám dřepy. Sestřička snad loví tu injekci asi minutu. Zapomněl jsem počítat a stále dělám dřepy. Když jí konečně nahmatá a vstane otáčí se k nám.

"Devatenáct,dvacet..." říkám nenuceně,přestože jich mám za sebou minimálně třicet... Medik se probírá ze zasnění a já si rychle kryju rozkrok s pubertálně tvrdým čurákem. Je ale pozdě a sestřička si mého stanu už všimla a poťouchle se usmívá. Medik měří... " No ten tep a tlak máte poněkud vysoký na dvacet dřepů... No uvidíte co na to paní doktorka..." podává mi papír do rukou. Poslední branec přede mnou přikulhává a obléká se. "Další!" zazní zpoza plenty. S papírem vcházím za plentu. U stolu sedí doktorka. Marně přemýšlím odkud ji znám. Krátké vlasy,něco přes čtyřicet,brylky na špičce nosu. Podávám jí papír. Už vím.... vypadá přesně jako primářka interny zvaná "kóóóča" z básníku... Už se chystá něco říct,když se z čekárny vedle ozve hlasitý smích. Práskne prupiskou o stůl prudce vstane. Odchází k plentě za kterou jsou dveře do čekárny. "Svlékněte se a roz...." skříííííp,vrzzzzz... vržou dveře jak je otevírá. "...ulky" slyším dovětek a ona vyšla do čekárny. Na pravé ucho téměř hluchý z erekce a levým jsem to moc nepobral. Sakra... Slyším jak tam ječí a dáva brancům sodu.

Stahuju si trencle a přemýšlím co po mě chtěla. Nechci se jí ptát znova,když je tak nasraná,to bych taky mohl skončit zařazený u pyrotechniků,nebo oddílu kamikadze. Pořád si opakuju co jsem slyšel. "Svlékněte se a roz.... ....ulky..." Už vím... Opírám se rukama o stůl,vyšpulím zadek k plentě a roztahuju nohy. Stavím se na špičky a začínám rytmicky házet zadkem doleva,doprava,doleva,doprava... Čekárna ztichla a už jde,bere za kliku skřííííp,vrzzzz... odhrnuje plentu a je ticho. Stále se plně soustředím a dělám doprava,doleva zadkem... Ticho několik vteřin, než se slyším prskání zadržováneho smíchu. Otáčím se... Za plentou stojí rudá doktorka a drží si dlaň na ústech. Z očí jí tečou slzy,jak se směje. Hned za ní stojí andělská sestřička, která se téměř dusí smíchem. Doktorka zatáhne plentu a jde ke mě. Začínám se mračit a nechápu čemu se tak smějou. Doktorce cukají všechny svaly ve tváři,jak se snaží zadržet smích. Kapesníkem si utírá slzy smíchu.

"Prosím vás,co to tady děláte?" ptá se mě,najednou jí slyším naprosto zřetelně,erekce je v prdeli a v uchu mi odlehlo... " No to jste říkala paní doktorko..." koktám na ní. "Co jsem vám já říkala???" ptá se mě a znova jí cukají koutky na tváři. "No říkala jste přeci,že se mám svléknout a rozhoupat kulky..." odpovídám jí nechápavě. Doktorka si dlaní překryje oči a podle cukání v ramenou odhaduju,že se mi zase směje. Asi po minutě co tam stojím před ní nahý,zvedá hlavu. S maximálním vypětím udržet si vážnou tvář mi odpovídá : " Já vám ale říkala ať se svléknete a roztáhnete půlky... Kvůli vyšetření..." dodala,zatím co se její oči zase řehtaly naplno... "Aha..." odpovídám jí : " víte já když mám erekci,tak špatně slyším..." doktorka ke mě opět pohlédne,zvedne obočí a odpoví: " takže teď mě slyšíte dobře..." a zase v sobě dusí salvu smíchu.

Koukám na mého půlšeťáka a odpovídám : " Ano,paní doktorko..." Doktorka mě vyšetří,dostanu injekci do zadku a když si od ní beru papíry,veselým hlasem dodává : " Za tohle byste měl dostat modrou knížku,už opravdu hoooodně dlouho jsem se takhle nazasmála..."

Beru papíry a mizím za plentu. Oblečený jsem snad za dvě vteřiny. Sestřička je do půli pasu zalezlá ve skřínce s injekcemi a podle cukání ramen odhaduju,že se ještě pořád směje. Medik nechápavě kouká na mě,na ni,na mě,na ni... Rychle se loučím a mizím skřípajicími dveřmi pryč. Rychle prokulhám čekárnou a jdu ven na cigaretu... Kurrrrva,to je zase den...

Fred