jako dárek

Den zatim nestal za nic. Presto ze mu kazdou chvili cinkla zprava od dalsiho snaziveho gratulanta.
Mel narozeniny. Bajecne - zase o rok starsi. Pff.
Hned rano ho zradilo auto kdyz odmitlo nastartovat - tak musel vyrazit do prace sockou. Brr.
V praci toho bylo az nad hlavu a mel proste vseho dost. Ted sedel v preplnenem autobuse a docela se i tesil domu az si da v klidu panaka a doufal ze manzelku nenapadlo poradat nejake bombasticke prekvapko jak v americkem filmu.
kdyz vylovil klice od bytu a chtel odemknout tak ho zarazila obalka lezici na rohozce. S jeho jmenem. Otevrel ji a byl tam jen jeden list papiru a maly klic. Na papire stalo: uzij si narozeniny.
Tak prece jen prekvapko. Povzdechl si, ale zacinal byt trochu zvedavy. Otevrel dvere - zavolal ahoj. Odpovedelo mu ticho - zvlastni.
Nakouknul do kuchyne - na stole oblozena studena misa a lahev jeho oblibeneho alkoholu i s pripravenou sklenickou.
Hned si nalil panaka a hned ho i vypil - s druhym uz labuznicky tocil ve sklence a vychutnaval si ho, zamyslene hledel do dlane druhe ruky kde se leskl klicek. Strcil ho do kapsy.
Vzal brasnu s vecmi a sel do pracovny. Lahev si vzal s sebou.
Otevrel dvere a pochopeni ho zasahlo jako blesk. Az zalapal podechu. U stolu zpusobne klecela se sklopenou hlavou zena. Na sobe mela spodni pradlo -ale to by ho az tak z miry nevyvedlo. Jenze na krku mela obojek a na rukou pouta. A na obojku i poutech maly stribrny zamecek. Sahnul do kapsy a klicek tam byl.
Na tohle si nahnul rovnou z lahve - kousek od ni byla vyskladana pomerne slusna sbirka bicu, dutek a jinych velmi inspirujicich predmetu.
Dosel az k ni a naznacil ji ze si preje aby vstala - ucinila tak ale oci mela stale sklopene.
"Jak se jmenujes?" Uz se nadechovala k odpovedi - kdyz mavnul rukou - "Je to jedno - budu Ti rikat, jak se mi bude libit... treba cubko..." zasmal se. "Jak si prejete, pane..." Seknul po ni pohledem - te odpovedi se jen dost malo dalo neco vytknout. Zvednul ji bradu a nechal jejich pohledy aby se poprve setkali: "pane Gabrieli, holcicko..." opet zpusobne sklopila zrak : "Jiste, pane Gabrieli..." "a podekuj za tu cest, ze me muzes oslovovat jmenem!" "Dekuji, pane Gabrieli..."
"Pojd se mnou do loznice, tam si lehnes na postel na bricho a pockas nez prijdu.." "ano, pane gabrieli"
Dovedl ji do loznice, odesel si dat rychlou sprchu a pak uz jen v zupanu a s par vybranymi pomuckami spechal do zpatky...
Chvili jen tak stal ve dverich a sledoval ji. Zvlast linii hyzdi, ktere si uz co nevidet vezme do parady.
Dosel k ni: "chci si to hezky v klidu uzit - chci abys byla zticha a nechala me si hrat s okamzitou ucinnosti. " jen poslusne kyvla.
Ruce jez mela spoutane za zady odepnul jednu od druhe a pripnul je ke sloupkum postele... tim mel pred sebou ciste nicim nerusene linie - krk a siji - linii zad - zadek - stehna.
Vzal do ruky jemne dutky a hladil ji po kuzi dalo by se rict az nezne.
Pokud by na ne koukal nezaujaty pozorovatel - tezko rict kdo pusobil vzrusenejsim dojmem - zda ona jak se tak zacinala jemne chvet pod dotyky kozenych reminku, nebo on ktery si nevedomky kousal ret jak moc se tesil az poprve uderi.
A prvni rana prisla - oba jen tlumene sykly rozkosi. Prvni rana z mnoha... On vedel co dela a ona tu byla od toho ho potesit. Jemne dutky vystridaly ostrejsi. Pak nasledoval bic - ktery vytinal na kuzi krasne jednotlive stopy a nakonec prisla ke slovu i ostra rakoska a zdobila jeji zadek i stehna jemnymi pravidelnymi linkami. Jak kuzi postupne pripravoval a zahrival - vydrzela hodne a on si daval pozor aby kuzi neprosekl do krve. Ale nakonec ji "zlomil" a ona vykrikla. Naklonil se k jejimu uchu a sykl : "rikal jsem tise!" a vytal ji pomerne brutalni ranu pres to citlive misto kde zadek prechazi ve stehna - zkousla ret az do krve, ale nevykrikla. "Vidis, ze to jde - hodna holka".
Pohledem na vypraskem zmalovany zadek byl vzruseny - povolil pasek zupanu a dost nevybirave ji vrazil ruku pod bricho a zvedl ji na vsechny 4. Hladkou rukojeti dutek prejizdel pres jeji vzrusenim nabehle stydke pysky zmacene touhou.
Pohlazenim trosku potrapil zmlaceny zadecek a ona se prohnula v krizi a nastavovala se opravdu jak nejaka radodajna cubka.
V tu chvili ho nekdo chytl za rameno. A zatrasl s nim. Zmatene potrasl hlavou a otevrel oci - sedel v prazdnem autobuse a nad nim stal ridic: " nevim kam mirite, ale ja uz vas dal nevodvezu, konecna, vystupovat..."

Omluvte absenci hacku a carek. Psano z mobilu...