Anděl zkázy

Anděl zkázy,tak nějak ji říkal když na ni myslel. Myslel na ni ve dne,pak i v noci,myslel na ni stále.Viděl před sebou ty rudé rty,chtěl je líbat,dlouhé nohy a krásné prsa. Díval se na ní a snil,on muž který mohl mít každou,on hodný manžel a táta. Setkával se s ní,miloval a stále více si říkal do čeho to padá. Byla panovačná,náročná,někdy se mu zdála být hloupá. To vše si říkal,to vše si namlouval. Miloval ji,miloval to jak drží cigaretu,miloval její vzdechy,miloval tu nenasytnost a dravost. Vždy něco chtěla,vždy to dostala. Přicházel domů unavený,pohrál si s dětmi,prohodil pár slov se ženou. Cítil že tuší že se něco děje,znala jeho touhy,nechápala ,když po ní v posteli chtěl to, co mu nikdy nedala,nemohla dát. Byla jiná,něžná,jemná,stále se trochu styděla. Míval to dokonce rád.Díval se na drobné tělíčko choulící se pod dekou,někdy vzlykala,plakala. Chtěl jí utěšit,dát ji naděj,naděj kterou jí vzal. Trvalo to dlouho,lhal sobě,lhal manželce,lhal jí. Jednou přišel domů a v předsíni stály kufry. Nečekal to,byl překvapen,chtěl se ptát. Bylo to zbytečné,najednou před ním stála jiná žena,ne ta křehká, plačící, vždy hodná manželka. Stála tam žena ,kterou vlastně neznal,tvrdá,nelítostná,hrdá. Jdi,už Tě nikdy nechci vidět,už se nevracej. Chtěl jí něco říct,snad že jsou tady děti,vše co mají společné. Obrátila se ve dveřích a odcházela. Neplakala. Najednou se mu zdála vznešená. Odcházel a každým krokem ztrácel děti,lásku,minulost. Krok po kroku cítil že prohrál velkou hru a získal jen povrchní ženu. Říkal ji anděl zkázy.

Není to soud,je to jen příběh kamaráda,já znám jeho konec,pro každého může být jiný, já znám ten skutečný.