Nechte lásku žít

O lásce už toho bylo napsáno tolik, že mám někdy podezření, že nikdo ještě nepřišel na to, co láska skutečně je. Mnoho písní, básní, citátů … Možná i vědci ji začali zkoumat. Položili ji na lůžko, vzali do rukou skalpely, řezali, pitvali … (jen netuším, kde ji vzali)

Někdo o ní mluví jako o citu, emoci, někdo o vztahu, někdo o energii …

Někdo chce lásku kupovat, někdo prodávat, někdo brečí, že ji nemá, někdo křičí, že mu byla ukradena, někdo se zlobí, že ji nedostal.

Většinou o ní mluví, když ji „cítí“ - v sobě, ve svém srdci, nebo cítí bolest a pak lásku proklínají.

Proč říkají, že láska bolí? Špendlík ležící na stole taky nebolí. Až když ho vezmeme mezi prsty a bodneme s ním do ruky, to pak zabolí. Zacházíme tak i s láskou? Zacházíme různě s city, se vztahy, s energiemi … Tak kdo za to může, jaká láska vlastně „je“?

A láska? Možná se jen smutně dívá, co to s ní ti podivní lidé provádějí. Jakými barvami ji malují, jaká přídavná jména a slovesa k ní dávají. Možná se jen tiše usmívá, možná vrtí hlavou.

Vždyť ona přece JE. Stále. Navzdory tomu, zda ji lidé chvalořečí, nenávidí nebo zabíjejí. Ona je stále stejná.