Pokrytectví a BDSM

Už dlouho jsem nic nenapsal a opět ani nebudu psát nic nového nebo objevného.
Přesto se nad tím chci opět pozastavit.

Naučil jsem se, nebo možná život a vývoj v čase mne naučil, že abych prorazil mezi lidmi, abych mohl mezi nimi žít, musím se vždy snažit, přistupovat k lidem objektivně a tolerantně.
Ono samozřejmě je jasné, že pokud člověk začínáte poznávat a potkávat, tak si holt nějaký názor uděláte.
Přesto je nutné mít na paměti, že každý člověk je jiný, každý má své světlé a i stinné stránky. Ale co je podstatné, že ani my sami nejsme dokonalí.
Bohužel se vzrůstající oblibou a používáním internetu, se otvírá spousta možností, sociálních skupin, stránek, prostě míst kde můžete ve virtuálním světě potkávat lidi.
Bohužel většina těchto míst se řídí jen základními pravidly, jako je například dodržování zákonů.
Ale už je málo míst, kde by správce, moderátor, admin či kdokoliv jiný suplovat rodičovský prvek a lidi usměrňoval.
Nemyslím tím cenzuru, ale rodičovskou výchovu: "Chovej se slušně", "Neurážej", "Nelži", "Co trocha skromnosti"

Ano samozřejmě, že na těch místech se pohybují často i dospělí lidé, ale zrovna tak často se i dospělí chovají jako děti.
To vše se točí kolem toho, že ztrácíme smysl odpovědnosti. Odpovědnost za sebe, za svá slova, své činy.
Schováváme se za svými svítícími obrazovkami a v duchu si říkáme jak jsme nedostižní, anonymní atd.
A najednou jsou tu dva světy. Elektronický, kam málokdy patří rozum a slušnost a ten reálný kdy si na to alespoň trochu hrajeme, v lepším případě se o to opravdu snažíme, protože v reálném světě jsou větší a reálnější hrozby.

Že se mýlím, že jsem pesimista ? Nebo si myslíte, že tenhle článek píšu naštvaně ? Že mi někdo ublížil ?
Nebo že jsem zoufalý ?
Ne nikoliv, s klidným srdcem Vás ubezpečuji, že jsem zcela v pořádku. Ano tato situace mě do jisté míry znepokojuje, jinak bych o tom nepsal, ale v jádru jsem optimista a článek v podstatě píšu s úsměvem na rtech, protože to celé všechno vidím spíše jako lidskou malichernost. Sleduji jak jsou lidé "samonasírací" a přitom úplně zbytečně.
Cílem tohoto článku, jako mnoha jiných, není spravit si den, vylít si zlost, nebo někoho poučovat.
Cílem jako u spousty jiných mých článků, je jen zastavit se a vyburcovat lidi aby se zamysleli.
Je jedno jestli mne odsoudí, nebo budou chválit do nebes. Podstatné je že si na tyhle bláboli našli chvíli a přečetli je celé. To mi zcela a bohatě postačí.

A teď k jádru pudla.
V důsledku výše uvedeného, lidé mají často a rychle, tendence škatulkovat, hodnotit, soudit, dělat si názory.
Co však nemají je nějaká vyšší míra objektivního myšlení.
Hrajeme si na bohy a dělá nám dobře, lechtá nám to ego, když můžeme někoho snadno zaškatulkovat. A ostatně je to i pohodlnější.

To vše je strašně provázané a vytváří atmosféru, která se samozřejmě zase k nám vrací.
A bohužel taky z nás dělá pokrytce.

"Všichni jsou červení, ale ty jsi modrý, to znamená že nejsi jiný, ani výjimečný, jsi špatný !" "Promiň ale tvá barva taky není jasně červená, taky tam jdou vidět i jiné barvy." "To nevadí, ale špatný jsi určitě ty, já ne !" "Promiň, ale ty mě vůbec neznáš, nevíš co jsem si zažil a hlavně nevíš proč jsem modrý" "Ne ty jsi modrý a to je špatně !" "Promiň, ale jsem modrý, protože jsme si hráli s mými dětmi a nabarvili se na modro, i to je špatně ? "

A takhle je to se spoustou věcí.

BDSM je v tomto obdobné.
Je velmi důležité si uvědomit, že za těmi písmenky se skrývá strašné množství věcí, možností, schopností, úrovní atd atd atd. Ale zrovna tak to taky neznamená, že se Vám musí všechno líbit, že musíte všechno dělat, nebo že všechno musí být extrémy. Co je však jasné, podstatné a důležité je, že vše se děje zcela dobrovolně a po domluvě. Jinak už to není BDSM
A lidé přesto budou soudit, hodnotit, škatulkovat.
Jednou Vás zařadí do nějaké krabice a už z ní horko těžko vylezete.
Ovšem podstatné je, jestli Vy tu krabici vůbec potřebujete, jestli je pro vás nějak důležité co si ten dotyčný vlastně myslí.

Pokud jste dočetli až sem, tak klobouk dolů. Už bude konec.

Zamyslete se někdy nad tím, ne kolikrát, ale jak často někde v elektronické komunikaci ať už veřejné, nebo soukromé vidíte, že někdo dokáže přiznat chybu a omluvit se. A že to klidně udělá i veřejně.
Výsledek či závěr nechám na Vás, přeberte si to jak chcete.
Život je příliž krátký, abychom ho zatěžovali malichernostmi.