Taková vzpomínka

Nikdy jsem si nemyslela,že budu psát blog,ale při čtení blogu s názvem "Co by, kdyby" se mi vybavila vzpomínka o kterou se chci podělit. Kdysi dávno jsem pracovala v kolektivu složeném jenom z žen. Povídalo se o kde čem,taky o tom co by,kdyby některá z nás potkala exibicionistu,který se rád svlíká na veřejnosti. Nápadů co s ním jsme měly všechny docela dost. U některých jsme se hodně nasmály. Taky jsem si o tom povídala s manželem,no a ten mi prozradil,že nejhůře je chlapovi,když se mu jeho chlouba pohaní. Tehdy jsem ani netušila co mě čeká až za pár let. Ten den bylo pondělí,den,který jsem měla celé odpoledne jenom pro sebe. Těšila jsem se jak si odpoledne užiji.A užila jsem si ho. Bylo krásně,jaro v plné své kráse a já jsem příjemně naladěná šla městem. V pět hodin jsem měla schůzku s kamarádkou v takové příjemné kavárně. Chtěla jsem si zkrátit cestu, tak jsem šla takovou úzkou uličkou kolem kostela. Nevím proč,ale najednou jsem měla pocit,že se mám zastavit a otočit. No a on tam stál. Dlouhý kabát až na zem,klobouk a když jsem se otočila,tak ten kabát rozevřel. Stál tam nahý a já na něho koukala a koukala. Najednou jsem neměla v hlavě nic jiného než to,jak tomu pánovi tu jeho chloubu pohanět. Povídám mu: to se nehambíte,takového chudinku tady ukazovat??? To jsem si teda dala,on se chudák rozplakal a utekl. Ještě,že utekl a nemusela jsem ho utěšovat. S kamarádkou jsme si ale taky musely dát panáka,abychom to dostaly z dušičky. Tím místem jsem od té doby procházela mnohokrát a i když je to už hodně let,vždycky když tudy jdu,tak se otáčím a koukám,jestli se znovu neobjeví. Nejsem si dodnes jistá jestli bych se mu za tu tehdejší pohanu neměla omluvit.