Kdo chce, hledá způsoby...

Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce hledá důvody.
Říká jedno české úsloví.

Často narážím na takový lidský jev.
Nechci tvrdit, že je to úplně špatně. To jistě ne, ale spíš mne tak nějak zamrzí.

Občas se mám tendenci hledat, ženu alespoň na bondage, přesněji svazování provazem.
Dám inzerát, pokud to jde, zveřejním i nějakou fotku své práce (nic z netu)
Popíšu, že mi jde opravdu jen o to trénovat vázání, jen protože jsem z podstaty věci heterák, tak hledám ženský protějšek.
Prostě všechno hezky slušně a podrobněji vysvětlím, aby dotyčná neměla obavy.
Zrovna tak napíšu, že pokud jde jen o vázání a láká ji to, ale má strach, pak nemám nejmenší problém,
aby u toho byla třeba kamarádka, nebo klidně přítel.

Nu a tak se občas stane že nějaká zájemkyně, projeví zájem.
Já ji opět vše v klidu vysvětlím, řeknu že nemám problém zajít nejdřív v klidu osobně někam do města a
potkat se třeba u čaje, u kávy atd.
Žena občas bývá nadšená, tak si povídáme, snažím se jí vše trpělivě vysvětlit a nakonec to končí tím, že jí řeknu ať si vše promyslí a napíše mi.
Výsledek ? Nedostanu ani ten vzkaz, že třeba nemá zájem.

A pak je tu delší varianta, že vzkaz dostanu, ale jednou nemůže, jindy nemá čas, pak je nemocná, atd atd atd.
Prostě to téměř vždy vede k tomu, že si začnu říkat, když bude opravdu chtít, ozve se.
Realita ? Neozve.
A já se nezlobím, netvrdím že si hned vymýšlí. Taky chodím do práce, taky toho času nemám tolik, taky mám koníčky,
taky bývám nemocný. Ale když něco opravdu chci tak se snažím, dokážu se sám ozvat, domluvit si termím atd atd.
Nečekám, že všechno musí jít hned, že všichni mají spousty času. Ovšem čekám, že když někdo sám projeví zájem, tak si alespoň nějaký čas dokáže udělat. Že dokáže sám zvážit zda ten čas opravdu najde, zda opravdu chce.

Co z toho plyne ? To co jsem napsal na úplném začátku.
A mne jen mrzí, že si to lidé nedokážou pořádně rozmyslet, nedokážou se zamyslet nad svými prioritami.

Jenže mne přestane bavit stále "dolejzat", přípomínat se, oslovovat.
Takže to většinou končí mými slovy něčím jako "Hele až budeš chtít, budeš mít čas neboj se ozvat, klidně za týden, i dva"
Ne neozval se nikdo.
A teď si představte, jak to zamrzí, když člověk hledá partnerku.

Já tady nechci nijak brečet, spíš jen ukázat že mne to mrzí a zdůraznit, že by si lidé měli dobře rozmyslet co opravdu chtějí a co ne. V podstatě jsem dobrák od kosti :-D

http://dommmuz.blog.cz