Orgasmus v dešti?

22.10.2017 05:35 · 1 054 просмотра Gioconta

Ti co čekají popis jakýchkoliv příjemných sexuálních praktik, nebo příběh plný šukačky můžou přestat číst (pokud to umí a jen to nepředstírají).

Občas mě to popadne a moje "ošetřovatelka" to ví a tak mi nebrání. Prostě se v jakoukoliv denní hodinu zvednu, obléknu se do lesních montérek (trampský ohoz) vezmu psa a jdu do lesa. Je cca 5km daleko od mého doupěte tak hezky předtím namazat kolena (jsem už chátrající kousek, co potřebuje nutnou údržbu, aby fungoval) Nazout oficírské kanady co pamatují ještě Gustáva Husáka a jsou už tak nádherně prošlápnuté, že sedí na noze jak prdel na nočníku. No několikrát jsem měnil prošlápnuté podrážky a jak vidím čeká je to zas. Pes už ví. sedí u mě a vrtí ocáskem. Mám rád ten pocit, že je se mnou ve svém psím životě šťastný. Nůž, baterku, zápalky a v dnešní době nezbytný komunikátor(i když ten je zbytečný páčto přes všechny proklamace operátorů tam kam jdu není signál). Je ráno. Tři hodiny. Tma jak v pr.eli. Ošetřovatelka se probudí a podívá se na mě. Jdeš? Jo. Vrátíš se? To víš prdelko že jo. Kdy? No to nevím. Pro jistotu uvařím oběd. Tak jo. A víš co ? Nevař něco donesu z lesa. Potom Ti pomůžu. Odpočiň si ode mě. Jsi hodný. Já vím. Otočí se a spí dál. Kráčím tmou a sleduju radostné pobíhání psa a jeho čtení psích pesemesek a jiných signálů. Jak se vzdaluju od města je větší a větší tma. Cestou poslouchám jestli se pes ode mě moc nevzdálí. Přece jen má své instinkty co přehluší lásku k páníčkovi. To je stejné jak u lidí. Lezu do kopce. Prodírám se smrčím. V hlavě si rovnám myšlenky. Chvíli myslím na holku co jsem s ní včera na amatérech strávil 5 hodin povídáním. Má to těžký ale musí si pomoct sama. Myšlenkama přeskočím k mojí polovičce. Nemá to se mnou lehký. Nese svůj osud statečně a podporuje mě. Včera mi párkrát nakoukla přes rameno. Ptá se bavíš se nebo pracuješ. Odpověděl jsem tak na půl. Zajímavý příběh. A znáš mě. Prostě chci pomoct. Kdybys nebyl takovej dobrák, tak bych s Tebou nevydržela. Jsi děsnej. Ale můj. Jo jsem jen Tvůj prdelko. Když zjistím , že ten tvůj pinďa leze do cizí jeskyňky, tak Ti ho ufiknu. Naložím do formaldehydu a dám do muzea jak exponát, ať máš nějakou ostudu. Toho se nebojím. Znáš mě. Jo znám. Ale i tak tě občas budu varovat. Ať pták ví, kde hnízdo má. Takhle si povídáme. Nikdy nevyzvídá podrobnosti, nekontroluje. Já jí naopak říkám, co jsem napsal nebo zažil. Občas jí musím říct: víš některé informace mi lidi říkají jako MUDrci a tak to nechtěj vědět. Ona mi věří a já jí nemám proč lhát. Býval jsem lékař, než jsem plášť pověsil na hřebík kvůli zdraví. Tak to respektuje. Chodím lesem a pomalu se rozednívá. Myslím na bratra, na maminku. Vzpomenu si na kamaráda co jsem mu půl roku nezavolal. Hlava se čistí od nánosu co se v ní od posledka usadil. Nastává fáze, kterou miluji. Vnímám prostor kolem sebe. Zvuky lesa. Vůni. Pes už jde vedle mě. Unavil se. A tak už na mě počká, když odběhne. Jak ho dojdu olízne mi ruku. Já ho pohladím. najednou začnou kapky. Pojď chlupáči musíme domů. Jsme daleko. Už je světlo a leje jak z konve. Oba jsme mokří jak čerstvě narozené myši- až na kost. Není důvod spěchat. Voda neublíží. Najednou jsme na mýtině. Sedám na pařez a uklidňuju psa. Něco větří. Vidím laň. Taky nás cítí ale nevidí. Zrcátko jí svítí. Najednou důstojným krokem vyjde z lesa jelen. No nic moc krasavec. Obchází laň a troubí. No jo je říjen. Naskočí si, ona mu uhne, popojde dál, ale zůstane stát. zase se nastaví Zrcátkem. Krásnej milostnej tanec se opakuje. No konečně se podařilo. Trvá to jen chvilku a je konec. Asi mladej kousek. Sebere se a odchází. Laň se za ním smutně dívá. Napadá mě, že je to jak u lidí. Napadlo mě jestli si udělal dobře jen jelen, nebo jestli měla orgasmus i laň. No je to asi taky jak u lidí. Leje stále hustě a pes je neklidný. Beru ho za obojek a míříme domů. Za dvě hodiny jsme doma. Svlékám se a nahý jdu do kuchyně. Z lesa jsem nic nedonesl, tak sedám škrábu brambory. Prdelko budeme mít brambory s podmáslím. Já si to myslela. Jdu Ti usušit věci. A obleč se. jinak se vrátím a oběd bude až na večeři, nebo kdoví kdy. Usmívám se. Ty jsi moje kecka co?