Kurva tak už mě zabij!

Je teplý zářijový den a zrovna kráčím přes střed našeho sídliště. Nikam nespěchám,tak trpělivě čekám,až si Karel všechno očuchá a označkuje. Vždycky pak zvedne hlavu a podívá se na mne na znamení,že už můžeme jít. Kolem vchodu do obchodu a kousek dál do hospody je nějak rušno. Musím tam ale projít a trochu mám obavu,aby mě nezmohla chuť aspoň na jedno plzeňské...

Mířím tedy s Karlem směrem ke schodům na "dolňák" které rozdělují naše sídliště na "hořňák" (horní) a dolňák(dolní).

Můj průchod brzdí kroužek dorostenců se sluchátky v uších a skejtama v rukou. Musím trochu korigovat Karla,který se lísá ke gestikujícím dětem v domění,že mu hodí něco,co bude moct aportovat...

Vymotávám děti v vodítka a kolem mne se nějak sešeřilo. Děti udělaly štronzo a najednou se žádné nehnulo. Svět se zastavil a jen Karel se s veselým máváním ocasem vydal k původci toho šera. Za námi stál snad Goliáš... Měl dobře přes dva metry,holá hlava,v ramenou byl široký jako můj návěs za tahačem...

Všichni jsme ustoupili,jen Karel mu čumákem drcal co ruky,ať mu aportuje nějaké to dítě kolem,že ho přinese... V první chvíli jsem myslel, že je to Dwayne Johnson,protože ta podoba byla neskutečná, včetně barvy kůže a jeho "pracky" jen v tílku mě v tom utvrzovaly. Goliáš prošel uličkou mezi nami,kterou jsme mu mimoděk udělali a taky mířil ke schodům. Jeho muskulatura byla neskutečná. Ten kontrast mezi šířkou ramen a štíhlým pasem byl zezadu ještě partnější,přes rameno měl přehozený vak s věcmi a očividně mířil do posilovny.

Kousek dál před hospodou byly venku takové ty dva plastové kulaté stoly s bílými židlemi a zapíchnutým slunečníkem. U jednoho seděli "štamgasti" kteří snad nikdy neopouštějí svůj lokál a mají tam trvalé bydliště. Goliáš je minul a pokračoval dále ke schodům,když se z hospody vypotácela nějaká figurka. Očividně měla dost "nakoupeno" protože pohyby byly dosti gumové.

"Hej frajerrrrre! Poceeeem!!!" zařvala figurka na Goliáše. Goliáš zastavil a otočil...na druhou stranu zeměkoule padla tma.

"Si tady chodíš,jako by jsi tu osvobodil... Myslíš,že jsi nějaký ten king nebo co?" pokračuje figurka, povytáhla si rifle do pasu vydala se směrem ke Goliáši,který udělal mezitím asi tři kroky zpět před hospodu. Teď udělalo štronzo celé sídliště... Krom Karla,který to viděl jako příležitost ke hře v domění,že Goliáš mu bude tu potácející se figurku aportovat.

"Vyřidíme to chlapi,tak pojď..." vykřila figurka zaujala rádoby boxerský postoj. Goliáš se jen zamračil a zakroutil hlavou. Pak se usmál a otočil se k odchodu.

"Kam si jako myslíšššš,že jdeš?" zařvala figurka a popadla jednu tu plastovou židli a chtěla vzít Goliáše přes záda. Veliký nápřah až za hlavu a.... Goliáš se otočil zpět k figurce a druhá polokoule se opět zahalila do tmy. Jedním pohybem ruky vykryl útok vražebně plastové židle a druhou dal figurce přátelský poliček...

Plééésk... Leeeesk....eeeeesk....eeesk....esk...

Neslo se ztichlým sídlištěm. I mouchy přestaly bžučet,ptáci se zastavili ve vzduchu i mraky na nebi. Figurka se skutálela mezi stoly. Taúžasu vyskočila a s popelníkem v ruce ze vydala opět ke Goliáši.

"To jsi chlap! Dej mi pořádnou ránu..." ječela figurka a hnala se ke Goliáši.

Pléééésk.....Leeeeesk.....eeeeesk.....eeesk...esk...

Ozvalo se opět sídlištěm. Figurka se opět skutálela na místo svého startu.

"Kurva tak už mě zabij! Slyšíš?? Zabij mě!!! Dělej!!!" vyskočila znova figurka na nohy. Nikdo se ani nehnul v němém úžasu vyrtvalosti fugurky se rvát. Jen Karel vesele poskakoval na vodítku ve snaze se uvolnit a zapojit se do hry. Ze dveří se vyřítila hostinská a dva chlapi. Postavila se mezi Goliáše a figurku.

"Pane prosím nechte ho...je to nešťastný člověk..." vztáhla ruce ke Goliáši,zatímco se figurku ti dva chlapi snažili uklidnit. Goliáš se koukal na hospodskou a jeho tvář se přestávala mračit.

"Víte odešla od něj žena... I s dvojčaty... Tolik let se snažili o dítě,tolik peněz to stálo,pořád byl v práci,aby ty umělá oplodnění mohl zaplatit a ona teď odešla za nějakým chlapem,kterého si našla na internetu..." pokračovala hospodská s vysvětlováním. Goliáš se přestal mračit a mrzutě sklonil hlavu. Bylo vidět,že ho ten incident mrzí,i když se jen branil. Otočil se a pokračoval mlčky ke schodům...

Zadíval jsem se znova na tu podivnou opilou figurku. Když jsem si odmyslel ten ledabylý zárust ve tváři,rozcuchané vlasy a špinavé věci,najednou mi to došlo. Vždyť já ho znám!!! Je to ten pán s těmi dvěmi kluky,co chodí do vedlejší třídy ve školce. Vždycky s němi dováděl na průlezkách a jeho paní přece byla taková .....tichá voda.... Je fakt,že už jsem ho ve školve neviděl snad dva týdny. Najednou mě z toho píchlo u srdce a zabylo mi smutno.

Tak tak je to...

Ze žalu se dal na chlast a ztratil chuť žít...

Tak nějak jsem mu najednou rozumněl...

Fred