Pořád vzrušená

Jsem úplně normální ženská. Jen s větším sexuálním apetitem. Mám kolem sebe okruh kamarádů a kamarádek, se kterými se pravidelně setkávám, abychom si vzájemně udělali dobře a ukojili, alespoň na chvíli, naše tužby. Mám taky manžela. Asi něco tuší, ale dává mi prostor a na nic se neptá. Vím, že jeho požehnání nemám, ale zbožňuje mě a život se mnou mu vyhovuje. Milování má rád, ale maximálně tak jednou za měsíc. Po dvaceti letech, co jsme spolu, už nedokážeme vykřesat jiskřičku vášně. A to je to, co na sexu miluju úplně nejvíc. Vášeň. Ten vnitřní třas, srdce bouchající k zbláznění, mravenčení mezi nohama a následný strhávání oblečení, kdy už se ani jeden nemůže dočkat, až se spojíme a oddáme se bezuzdné kopulaci. Což s člověkem, kterého sice rádi máte, ale už vás nepřitahuje, opravdu nejde. Pro mě je to soulož z povinnosti, která neuspokojí, i když manžel ví, jak dosáhnout mého vyvrcholení. Většinou, když pak usne, laskám svou čičinu ještě sama, abych jí dala trochu slasti a myslím při tom na to, co všechno mě čeká, až se zase potkám s některým ze svých nabíječů. Když mám chuť na žhavou, spalující, až zničující šoustačku, domluvím se s chlapama. Když mě jednou za čas přepadne touha po něžnostech, napíšu jedné ze svých dvou holek. Ale to moc často nebývá. Mazlení není úplně šálek mé kávy, to ráda přenechám zamilovaným. Potřebuji chlapa, který má v sobě zvířecí pudy a vezme si mě se vší svou drsností. Žádné dotazování typu: "Jak bys to dneska chtěla, miláčku?" Ale aby mě drapl a udělal mi to tak, jak on zrovna potřebuje. Já mu za odměnu předvedu dračici, která přesně ví co dělá, svojí čičinu, která je úzká, pořád vlhká a pak ústa, která sajou tak, že přivádí k šílenství. Jsem si vědoma toho, že jsem sakra dobrá. Kromě sexu mám ráda psaní, tak mě napadlo, že bych se o své zážitky mohla občas podělit. Bude o to někdo stát?