Cesta z pekla existuje

Dobře, tak já tedy pokračuju v odkrývání karet...

Přestala jsem pracovat na sexchatu. Peníze jsem si sexem vydělala větší, rychleji a za daleko méně času. Věnovala jsem se studiu a na venek žila jako normální vysokoškolačka. Nikdo nic nevěděl. Ani rodina, ani nejbližší kamarádi. Přísun peněz jsem vysvětlila prací barmanky v luxusním klubu.

Patrik se stal mým pasákem. Náš vztah se zredukoval na telefony s instrukcemi a předávky peněz. První půl rok byl celkem v klidu. Měla jsem tak deset klientů v měsíci. Většina z nich byli stálí. Většinou jsme šli na večeři nebo firemní večírek. Potom hodinku dvě na hotelovém pokoji. Inkasovat peníze. Můj elegantní pasák si za zprostředkování bral 50%.

Změny k horšímu odstartoval zdánlivě nevinný večer. Po večeři jsem šla s novým klientem na pokoj luxusního hotelu v centru Prahy. Byl to takový distingovaný čtyřicátník. Nejdřív chtěl striptýz. V tom jsem profík. Můj společník během večera dost pil a pokračoval i na pokoji.

Začal být hrubý a říkat mi kurvo. Když jsem ho upozornila na ochranu, vůbec mě neposlouchal. Chytil mě, praštil se mnou na postel a bez rozpaků mi ho narval do zadku. Snažila jsem se bránit, ale ležel na mě celou vahou a bolestivě mi ho vrážel pořád hloubš, držel mě za vlasy.

Když se udělal, uvolnil se a mě se konečně povedlo vysmeknout. Popadla jsem šaty, kabelku a ještě v šoku tomu hovadu uštědřila pořádnou ránu kozačkami do toho jeho hnusnýho péra. Zařval, ale já už letěla z pokoje pryč. Domů. Do sprchy. Pod peřinu. Vyplakat si nad tím pokořením oči.

Druhý den ráno stál za dveřmi mého malého bytu Patrik. Bylo to poprvé, kdy za mnou přišel. Byl strašně rozčílený. Vrazil do pokoje a začal na mě řvát. Že jsem jenom kurva a co jsem si to sakra dovolila. Nic jinýho, než pořádně vopíchat, si stejně nezasloužím. Stála jsem před ním. Úplně zničená. “Končím”, kuňkla jsem.

V tu chvíli mi uštědřil takovou facku, že jsem spadla na zem. Řval na mě, že na to ať zapomenu, že jsem jeho kurva… . Přestala jsem ho vnímat. Když skočil, štěkl na mě ze dveří, ať se dám do kupy, že pozítří má pro mě klienta a že počítá s tím, že mu splním všechno, co bude chtít.

Úplně mě zlomil. Začal mi dohazovat stále horší klienty. Pravidelně se stávalo, že mě některý z nich zfackoval, nebo nutil k věcem, o kterých se stydím psát. Začal mi dávat míň peněz. Když jsem proti čemukoliv protestovala, dostala jsem doslova přes držku.

Moje okolí si o mě začalo dělat starosti, vyptávat se. Během chvíle se mě stala hubená troska bez chuti k životu. Když za mnou jednou přišla kamarádka a vypily jsme lahev vína, sesypala jsem se. Všechno jsem jí řekla. Celou noc mě držela v náručí. Mluvily jsme o tom, jak z toho ven. Já už nemohla dál. Svět zčernal.

Poslední tečka přišla hned týden na to. Na hotelovém pokoji se na mě vrhli dva chlapi. Jeden mě držel a druhej zezadu píchal. Byla jsem jak hadrová panenka se kterou si mohli dělat, co chtěli. Když skončili, hodili na mě dvě pětitisícovky a odešli. Věděla jsem, že tohle je konec. Jestli to tímhle večerem neskončí, je po mě.

Ptáte se proč jsem nezavolala policii? Hrozně jsem se bála. Hlavně Patrika. Znala jsem holky, co to zkusily a ničeho tím kromě výprasku od pasáka nedosáhly. Komukoliv jinému jsem se to styděla říct.

Když jsem se doma vzpamatovala, zavolala jsem kamarádce. Přijela, pomohla mi sbalit věci, naložila mě s nimi do auta. Odvezla mě k její babičce do Krkonoš. Pomohla mi rychle dát výpověď z bytu, změnit číslo. Zrovna začalo léto, nemusela jsem řešit školu. Z našetřených peněz jsem si pronajala na horách pokoj a pracovala jako servírka na hotelu.

Trvalo mi dva měsíce, než jsem se trochu uklidnila a přestala za každým rohem vidět Patrika. Kamarádka mi hned na začátku prázdnin domluvila schůzku s pracovnicí Barborou z Rozkoše bez rizika. Poradili mi, chodila jsem na terapie. Dali mi naději, že bude zase dobře. Nesoudili mě. To mi moc pomohlo.

V září jsem se vrátila do Prahy a našla si byt na druhém konci města než byl ten minulý, o kterém Patrik věděl. Záhy přišla další pecka. Zavolala mi máma, že ji opustil partner, a nechal jí dluhy. Když nebude splácet, přijde o dům. Dům ve kterém jsem vyrostla a místo, kde jsem se jedině cítila opravdu doma, v bezpečí. To jsem nemohla dovolit. Musela jsem mámě pomoct.

Hned jsem si začala hledat práci, ale něco za slušné peníze, aby se to dalo skloubit se školou, kterou jsem opustit nechtěla, jsem nemohla najít. Jednou ráno jsem náhodou našla kontakt na adresář Bezpasáka.cz. Už ten název mi dělal dobře. To by mohla být cesta. Na chvíli. Než pomohu mámě splatit dluhy. Pak s tím seknu, dodělám školu, na tohle všechno zapomenu a bude dobře.

A tak jsem si dala inzerát. Ze začátku jsem měla strach, ale vše šlo překvapivě v klidu. Sama jsem si rozhodovala kdy chci pracovat, co chci a co nechci dělat. Klienti byli, na rozdíl od dřívější smetánky, normální chlapi, kteří si často chtěli spíš povídat. Pořídila jsem si videozvonek a když se mi chlap na první pohled nezdál, slušně jsem ho vyprovodila. Život se pomalu vrátil do normálu.

Zajímá vás to dál? ;) Díky všem, co čtou a byli tu se mnou poprvé: Můj první (a poslední) pasák