Jen tak.....prvních pár písmen

Jednou ráno se vzbudil a uvědomil si, že nemá koho vzbudit polibkem ani něžným milováním. Smutek ho zastudil až do morku kostí. Tolik by chtěl dávat lásku a něhu a není komu. Chtěl by jí usmažit palačinky ke snídani do postele a hrát si pak s marmeládou na jejím nahém těle až do oběda. Místo toho odešel do koupelny a utkal se ve sprše se svou ranní erekcí. Další šedivé ráno žaluje, že se zase nemá u kávy komu dívat do očí, že nemá komu napsat, nemá komu zavolat, nemá na koho myslet, nemá komu položit hlavu do klína a popovídat si. Nic ho netěší, tolik by chtěl koupit třeba kytku a vzít ji na večeři, ale jeho náruč je dál prázdná. Je v práci do noci jako ostatně vždycky, co doma ? Přemáhá se být v pohodě, ví, že jeho splín zase přejde a bude líp.... pak mu na mobilu pípne smska....jen omyl, nic víc?