Etička umění

Stalo se to dávno...ještě na mých studiích na umělecký škole(kde nás nejen,že neučili pravopis,ale také vesele ignorovat jakoukoliv korekturu textu,protože všechno je prostě záměr umělce a jakákoliv správná a jasná forma neexistuje,jelikož se vymiká NEřádu světa )Byl to Stephen Hawking kdo tvrdil,že,aby vesmír fungoval je potřeba trocha té disharmonie a chaos ve své podstatě je jen absolutní forma pořádku?...Nechce se mi to nikde hledat...minimálně citoval jinýho fyzipáprdu(jo ani fyziku nás neučili!!!)Předváděli se tehdy všechny možný sračky co jsme vyprodukovali pod vlivem snad všech možných i nemožných drog a my...museli být součástí.....a tak tam bloumáte..posloucháte kydy tesilových,manžestrových i jinou textílií postižených pánáků o tom jak je dílo kontrapulované na symetricky založeném proporčním konceptu....a přikyvujete,I KDYŽ NEMÁTE ABSOLUTNÍ ANUNG O ČEM TO KURVA MLUVĚJ!.Vy jste se prostě zmatlaly v možnostech,které vám okolí nabízelo(údržbářská dílna,les,OPRAVDU vysoký kopec s řídkým vzduchem nebo prostě olizováním všeho co bylo alespoň trochu barevnější než panská rasa) a z tý hromady šutru,dřeva hlíny,zcizeného horského kola(a to nekecám) udělali něco a ANI TROCHU O TOM NEPŘEMÝŠLELI.Hlavně bejt na intru,zhulákat se a vymýšlet výmluvy tipu,že díky dlouhodobě neléčené vaginální mykóze trpíte laktačním syndromem....opět real.KAŽDOPÁDNĚ….jsem tam tak bloumal...a měl jsem za sebou stín nějaké osoby...děvče...tak 20 takový to uplý tílko(sorry fakt nevím jak se tomu říká)kytičkovanou sukní,brýlema a očividně i zájmem o mou osobu....Prchám...děvče je mi v patách...prodírám se hloučkem starostů,místostarostů,prezidentů vesmíru a pod....děvče je neoblomně odstrkuje pryč s razancí rozjetýho kombajnu....přede mnou náš ak. sochař..říkám si..tomu se musíš vyhnout,už tehdá ti místo šumáku nabízel ampulku s cyklonem B(v rozpustné kapsly pro rejpaly)mýjím ho a směřuji k pranýři...jak symbolické....kytkované děvče je mi v patách...jediná úniková cesta...po schodech do části Lipnického hradu,která je uzavřená pro VeeAjPee...no říkám si jsem jen Pee...ale co...zamířím tam s odhodláním Wesleyho Snipese,když po něm jde daňový úřad.Kytkované děvče má očividně také nějaké daňové problémy,bo mě následuje skoky ,za které by se nemohl stydět i vítěz velké pardubické.Narážím ramenem do brány a ona tiše zapraská...zato já hlasitě zaúpím...sedám si na schody.Kytkovaný bagr mě dostihuje..... "můžu Vám pomoci" promluví něžným hlasem. "Ano" odpovídám Její něžné ručky se mě dotkly..dívám se do jejích oříškových očí a můj neklid zmizel stejně rychle jako kapesné od rodičů.Její tvář byla hebká,něžná...bílá jako alabastr...vlasy kaštanové...oříškové oči....malý nosík a nevýrazné rty...Co mě však odzbrojilo byl její úsměv..proud souladu a harmonie projel mým tělem a já v duchu zašeptal..."Ach"Pomohla mi na nohy...nespouštěje ze mě oči..Jednou rukou chytám za její chladnou mosaznou kliku a druhou otvírám teplé,hřejivé dveře.Vcházíme v útroby našeho budoucího chrámu hanby....prvního pokušení.Vrháme se na zem jak dva opilci rvoucí se o lok z lahve kořalky.... "Uděláš mě něžně"?ptá se "Něžněji než přistál Armstrong na měsíci" říkám jí já Odhaluji její svršky....no copak tílko....trocha snahy a přes tu hřívu ho přetáhnu.....,ale tím hlavolam nekončí....hlavolam za který by se nemusel stydět ani Foglar.Ňadra se jí dmou v bílých polštářcích....a můj junior začíná škemrat o trochu víc místa v těsných kalhotách.... "Sundej sukýnku"říká líbezným hlasem "Ano" opakuji poslušen jejích rozkazů. Sundaje sukýnku mnou projela hrůza!!!Další tkanina!!! "Nevadí" říkám si.Sundám vršek a vyhraju si. Jak jsem se mýlil....ten kus bílé krajkované tkaniny držel líp než poslanec u koryta. "Ty si to ještě nedělal,že?"špitla ona "Ne jsem nepolíben ženou....ani ničím dalším. "To nevadí můj olbřímý uchvatitely,pomůžu ti" Letmím pohybem ruky odebla(cokoliv co drží podprdu) Přede mnou se objevila bílá,špičatá ňadra trčící se do světa nade mnou jako vrcholky Alp. "Sáhni si"řekla "a na které?" ptal jsem se já "to je jedno" Sbírám odvahu....sahám....Proudím mnou čím dál tím více krve...bohužel spíš dolů než vzhůru. "Něco mě šťouchá" usmívá se. "to mám jen tik v koleni ve kterém mám kartografické plány na studia"Vymýšlím chytrou výmluvu. Očividně uspokojená mě hladí po začínající pleši "A může ten tik blíž?"ptá se mě "No ano....a tak jsem se vytikal do etičky umění