Bratislava - zvrhlé město?!

Dlouho jsem přemýšlela, o čem napsat. Dlouho jsem nic nepsala a někteří z Vás se dožadovali dalšího výtvoru. Pravda, většina chcete poněkud jinou formu umění, ale já má m větší radost, když něco vytvořím, něco napíšu, než že si vyfotím prsa a dám je na internet. No a tak sedím a přemýšlím, přemýšlím, přemýšlím, pak se jdu vyčůrat a stále přemýšlím, přemýšlím, přemýšlím, nad čím jsem to vlastně původně přemýšlela a až si vzpomenu, tak přemýšlím, co se mi stalo aspoň trošičku vzrušujícího a o čem jsem se ještě nezmínila. A i když si myslíte, že takových příhod chrlím z rukávu, který zrovna nemám, jako na běžícím pásu, budete se možná divit, ale není tomu tak. Většinou nakoupím v Lidlu, aniž by si mě někdo všímal, jedu z práce i do ní s podobným nezájmem okolí a s většinou kolegů jsme si na sebe zvykli, takže tady taky nic. A přeci jsem v paměti něco vyhrabala. Je to půl roku staré, ale ještě jsem se o tom nezmínila. Jak začít? Byla jsem v Bratislavě. Asi si říkáte, co tam, vždyť tam nic není. Slováci jistě prominou, ale opravdu tam nic není. Snad ve všech hlavních městech si dokážete najít program alespoň na jeden den, aniž by jste vymetali muzea a galerie, které Vás beztak nezajímají a jdete tam jen proto, že je to nějaké nej a nebo se hrozně nudíte. Třeba v Paříži je „Lůvr“ (nevím, jak se to píše). Obrovská obrazárna, kterou nestihnete ani ze třetiny za den projít. Obrazy Vás stejně neberou a stejně tam vlezete. Proč? Je to prestižní galerie a je tam Mona Lisa, nejdražší travestita na obraze na světě. Já si tedy myslím, že je to holka a že se tak jako lišácky usmívá, někteří na to ale mají jiný názor. No a v Bratislavě nic není. Je tam hrad, super. A to je všechno. Občas na nějaký kostel nebo pěkný domeček narazíte, ale za hodinu nemáte co dělat a tak se flákáte na náměstí. V Praze si uděláte procházku od hlavního nádraží, přes Václavák a Staromák na Pražský hrad, kde Vás bolí nohy a jdete na hotel. V Bratislavě nic takového není. Ale nedělejme si iluze, kdyby se Morava odtrhla a Brno bylo hlavní město, taky je tam kulové. To chcete dělat v Brně? Z hlavního nádraží oklikou přes Zelný trh přijdete na hlavní náměstí, kde krom obrovského černého a jistě drahého robertka není nic. Na druhou stranu, vidět čuráka s vestavěnými hodinami, to je unikát. Ale na to, aby jste rozpoznali, kolik je hodin, potřebujete mnohatýdenní školení. Ale jinak je to přesné, jednou za čas to vydá svůj poklad. A vždyť je to jedno, zda vystříkne nebo vydá nějakou kuličku. Dopravit si to mezi nohy mohu tak či tak. A na Moravák, což je další náměstí ve stejném směru, je teď o Vánocích aspoň kolo, jinak výlet do Brna je blbost. Tedy výlet za památkami. Nakupovat tam jde, to zase jo. No a než naštvu většinu bývalého Československa, vrátím se do té Bratislavy. Mám ráda zvířátka a ony mě. Když nad tím přemýšlím, napsat něco takového tady je víc než odvážné a vzkazy typu, jestli mám psa a jestli si od něj nechávám lízat…, si nechce od cesty. Nemám a nenechávám. Mám ráda zvířata tak nějak nezvrhle. Ráda se na něj podívám, ráda si je pohladím a když nejsem o ruku kratší, je to vlastně hrozně príma. Osobně mám třeba raději rande v ZOO, než na hrad, kde se mokrá po dvou hodinách vyškrábu, tam zjistím, že sedmkrát vyhořel, vlastně nezbylo vůbec nic, jen pokladna a ceník a pádím si to zase dolů, div si nevyvrtnu kotník. A když si ho dřív vyvrtne můj partner, je to fakt nezapomenutelné. Navíc do ZOO se můžu obléct, jak chci. Rudé šaty na býka nemají žádný vliv, tedy na toho s ocasem. Pro upřesnění, na toho chlupatého. Aby nedošlo k mýlce, na toho čtyřnohého. Ještě k těm hradům, protože nejen, že se kde kdo pyšní, že je dobili jen dvakrát, ale asi mají pocit, že by to tento týden mohlo být potřetí a tak tam nepostaví pořádnou cestu hodnou tomuto století a tak si před takovým výletem musím pořídit speciální boty, protože i přes rozsáhlý výběr, co mám v botníku, nic vhodného nenajdu. Jsem se zase rozepsala a ještě ani nevíte, že to ze zoologickou zahradou nemá nic společného. Tedy skoro. Původní a hlavní cíl byla opravdu ZOO v Bratislavě. Ale po její návštěvě jsme měli hlad a tak jsem našla nedaleké nákupní centrum Galéria Cubicon. Přemýšlím, k čemu to přirovnat. Pokud jste někdy byli v Brněnské Vaňkovce (ten nákupák mezi vlakovým a autobusovým nádražím), tak Galéria Cubicon má asi dvanáctinovou velikost a má jen přízemí a jedno patro. A nemá parkovací garáže, ale normální parkoviště. Což je hrozně fajn, že tam zaparkuji i já. A pro Pražáky o hoooodně menší, než Palladium. Prostě v přízemí normálně chodíte a v patře jsou obchody po obvodu a uprostřed je zábradlí a koukáte na ty lidi dole. Klasika. Ale tato galerie má jednu zvláštnost. Pokud chcete přejít v patře k protějšímu obchodu, můžete použít takové mosty. Jsou tam dva a mají prosklenou podlahu. Takže jsem na jeden z nich pomalu a opatrně stoupla a když jsem zjistila, že nemám závrať ani při pohledu pod sebe, v klidu jsem se opřela o zábradlí a dívala se na poloprázdné nákupní centrum. Vzpomněla jsem si, že něco podobného mají v Číně, že je tam nějaká vyhlídka a pod sebou vidíte ty skály a prostě díru, ze které se vám stáhnou půlky. Tady to bylo ale v pohodě. A protože jsem stále měla hlad, zašli jsme si v přízemí do nějaké ťongovské restaurace. Krom příšerně ostré polévky si to už nepamatuji. Na co si ale dobře vzpomínám, tak na skupinku kluků, která po přízemí pochodovala a pochechtávala se. Mnohým z Vás už to možná došlo. Mě až ve chvíli, kdy jsem uviděla, že si kluci fotí strop. Houby strop. Jen potvory čekaly, až na prosklenou podlahou vejde nějaká holka v sukni a oni si udělají fotku. A to se zrovna stalo. Nějaká dívčina si stoupla stejně, jako před chvilkou já, k zábradlí a jen se kochala. A kluci pod ní se kochali taky. Zakroutila jsem hlavou a zjistila, že „Amatéři“ občas chodí i do společnosti a takhle to dopadá. V ten moment mě to přišlo směšné. Já nevím, proč. Puberťáci, řekla bych si normálně, ale těm borcům bylo tak okolo 25. Ti už by měli mít jiné zájmy. Nebo ne? Nevím, jestli tam byli a fotili, když jsem na proskleném balkóně stála já. Pod sebe jsem se podívala, ale nevšimla jsem si jich. No a tak jsme pojedli a sestra ještě chtěla něco koupit. Tak jsme šli do obchodu a když jsme vyšli, chtěla vyfotit na mostku, že se jí líbí. Navěšela ně ma všechny tašky a stoupla si do středu. Koukla jsem pod ni a kluci už fotili. S smíchem jsem fotila taky. „Čemu se tak křeníš?,“ ptá se mě po pár fotkách. „Koukni pod sebe,“ mrkla jsem na ni. Podívala se dolů, kluci se zpožděním, takže je viděla, schovaly mobily. Sestře to došlo a začala jim z balkónu nadávat. Při tom dala kolena k sobě a držela si ruku pod sukní. Ti se bleskově prvním východem ztratili a už jsme jen neviděli. Ale nedělám si iluze, určitě tam chodí pravidelně. Takže bych se chtěla opravit, že v Bratislavě nic není. Mají tam šmírácké nákupní centra. A to v Brně není. Asi. Teď rychle procházím v hlavě všechny místa, kde jsem byla, ale prosklené schody a podlahy si nikde jinde nevybavuji. Jen průhledné výtahy. Nebo snad jen mřížovanou podlahu rozhledny kousek od nás na Rovnině. Tam ale než by se někdo vyškrábal, přešla by ho na šmírování chuť. Takže holky, bacha. Nebezpečí číhá všude a skryté kamery ve zkušebních kabinkách jsou překonané. Dnes na to myslí už architekti před samotnou stavbou, aby nás zdiskreditovali. P.S.: Ty fotky jsem na netu nikde nenašla, tak aspoň, že tak.