u rybníčka III.část

Šoural se v trávě po břehu a nervozně kopal do kamínu "kde zas je, holka jedna povětrná, že prej bludička tak to asi zabloudila" a jeho nově sešitá rudá botka nakopla nejbližší kamínek a ten se obloukem snesl do rybníka. "u všech pulců ještě si budu dělat doma nepořádek" Za jeho zády se zavlnilo rákosí, ač bylo bezvětří a klid nad hladinou narušilo tichounké zachichotání. Vodník sebou trhnul až málem spadl do vody, jeho staré oči bloudí rákosím a už ji má "tak polez ty bludice"
"neříkej mi bludice, víš že to nemám ráda, co myslíš přijdou zase někdy"
"jo rusalko moje to ti nepovím, ale taky na ně vzpomínám. Pamatuješ, jak mu seděla na kolenou a jak se kroutila pod jeho rukama, já se bál pohnout aby nepřestaly"
"jo bál pohnout, i já jsem to v rákosí slyšela, jak jsi šplouchal, copak jsi asi dělal ty obšourníku, chi chi"
"no coby, chytlo mě mravenčení do nohy, jsem si musel přestoupnout"
"to jak on se slastně zakláněl, když ji držel kolem pasu"
"jo pasu já ty ruce viděl jinde"
"no povím ti, že jsem byla ráda, že má slastně zavřené oči, kdyby neměl koukal by přímo do těch mých v rákosí, jeee hele to je to jejich vozítko, jsou tady, honem schovej se a chovej se slušně, ať je zas nestrašíš"
"Tak a jsme zase tady, u našeho rybníčku. Jako tenkrát, pamatuješ?" Snad tady dnes nebude nic žbluňkat v rákosí a šustit tráva, aby nás to nerušilo, jako tenkrát. Dnes si položíme deku kousek dál, aby na nás nebylo vidět od cesty."Položili deku do trávy, on se k ní přitočil zezadu a pevně ji sevřel v náručí. Pak ji dal pusu do vlasů, přitiskl tvář blíž a zašeptal - "Jsem tak rád, pomněnko, že jsem zase u tebe... Ani nevíš, jak jsi mi chyběla." Další polibek na krk, ruce všetečně bloudily dál a níž.. Otočila se k němu čelem, protože ty polibky na krku ji vzrušovaly víc, než by čekala. "A ty mě.." Odpověděla potichoučku. Stáli jsme tam jak sousoší, mé ruce se ovíjeli kol tvého pasu jak mocný dávný had z pohádky , který uchvátil princeznu a teď ji svírá v obětí.
„Pojď ke mě nejblíž, jak jenom to jde“
Cítím tvá ňadra, jak se rozlévají po mé hrudi a na ramenou tvé tlapky, mé oči se prodírají tvými vlasy jak hustým hvozdem, aby následně vyběhli na palouk tvého čela, pod nímž u jemného rákosí řas se lesknou dvě studánky s šmolkovou vodou. Ta modrá lesklá hladina vtahuje můj pohled a láká , propadám se do tvých očí a začínám se v nich utápět. Nekopu kolem sebe, nevolám o pomoc , jen se zvolna vznáším, jak by tvá zrcátka byla branou do modré oblohy a dál až do hlubin vesmíru.
„jsou tady“ špitáš mi do ucha
„já vím, za tebou se hnula tráva a za vrbou se něco podezřele zelená“ poslední slova vyzněla do ztracena, hned po tom co naše nosy svedli šermířský souboj, byla ta slůvka uvězněna naším polibkem, tak vlhkým dlouhým a vášnivým. Mé ruce přeměřují plochu tvých zad a laskají každý záhyb každou oblinku. Rozepínám ti halenku, knoflíček po knoflíčku se vzdávají útoku mých deseti vojáků, té malé armádě mých rukou. Zvolna se paprskům slunce ukazují tvé košíčky plné úrody. Bílá halenka klouže z oblých ramen a já poklekám před tou krásou jak před oltářem a doprovázím tak k zemi tvou halenku. Pokládám hlavu na tvé bříško a pevně stisknu kulatý zadeček. I přes látku cítím lem kalhotek. Jeden pohyb a knoflíček kalhot povoluje a zip jako by se sám rozvíral v předtuše věcí příštích. Kalhoty na oblinkách zadečku doteď tak krásně vyšponované rázem povadly jak květiny bez vody. Jemně zatáhnout a již se poroučejí ke kolenům. Oř už se vzpíná v opratích, když se kochám tím pohledem a ruce objímají sloupy tvých nohou.
Za vrbou jak by se něco pohnulo a staccato bubnujících kapek ze šosu je nepřeslechnutelné a je mezi námi ve vzduchu skoro až hmatatelné. Mrkneš na mě a začneš se krásně užulovat, ano teď je to jisté, nejsme tu sami a tak rozehráváme divadlo v této přírodní scenérii. Namísto úprku tě pokládám ne deku. Z porostu trávy, je slyšel slabounké zatleskání mlžných ručiček. Ňadra se ti dmou na bílém těle, když má ústa řetízkují po tvém bříšku a mé ruce tě zbavují krajkové ozdoby tvé svatyně, ležíš tu nahá a bludička v rákosí bledne nad tou krásou závistí, co dělá vodník nehodlám zkoumat neb je to starý obšourník.
„pojď ke mně lásko moje“ šeptáš a já splývám v tvém obětí , pak spolu usedáme na bájného oře Extaze a necháme se vynést až někam tam do oblak