Jen takové obyčejné povídání

a vtipkování to bylo, oťukávání, vzpomínání na to, co jsme prožili, jak a kudy šel náš život, třeba i přiznání k čemusi, co se nám zrovna honí hlavou a co bychom, možná, dokázali přiznat i při osobním rozhovoru, ale určitě ne bez ruměnce na tváři. Ale je doba internetu, změnil nám život a i vztahy se navazují trochu jinak, než tomu bylo v době, kdy jsme o internetu neměli tušení. Díky internetu jde všechno jinak, to se ráno probudíte, otevřete PC a on tam na vás čeká vzkaz a ne ledajaký, kouzelný, co ho ti skvělí internetoví poštovní holubi doručí rychlostí blesku a spolehlivě k němu přidají virtuální políbení, pohlazení a prozradí vám, jak moc je smutno tomu, s kterým jste si včera, dlouho do noci, špitali.,. A vy se zasníte a připomenete si tu krásu, pousmějete se, sednete ke svému přístroji, poděkujete za milé ranní přání a napíšete mu všechno, o čem se vám v noci zdálo a o tom, jak moc se těšíte až se spolu odpoledne setkáte a jak si o víkendu zajedete na krásný výlet, který už jste si naplánovali. A třeba i něco víc. Je všude kolem krásné ticho, žádná hudba, žádná televize, jen váš zrychlený dech svědčí o tom, jak si v duchu představujete všechna ta krásná slovíčka, která si povíte opravdově, nejen prostřednictvím toho zázračného internetu, ale naživo. Protože je to úplně jiné, ta živá pohlazení, políbení, objetí, ale i povídání. A když se pak spolu budete smát, ten smích bude znít dlouho a krásně……..