A co tepláky, nosíte je doma?

Přečetla jsem před chvílí jakýsi krátký článek-sdělení - o domácím oděvu. Paní nosí tepláky, na nich řádně vytlačená kolena a panu manželovi se to moc nelíbí, má pocit, že o sebe vůbec nedbá a už to není ta šikovná ženská, co si ji před pár lety vzal za ženu. Prostě na ni nemá už ani trochu „chuť“. Jak dopadl příběh téhle dvojice , to nevím, ale každopádně mi připomněl jak to bylo s teplákama v mém životě.. Jako malá holka jsem tepláky nosila a říkala jsem jim „mukiny“, protože vypadaly skoro stejně, jako ty kalhoty co v jedné filmové pohádce nosil Malý Muk. O těch úzkých, co kopírovaly tělo, o těch jsem v dětství neměla tušení. Ty přišly na řadu až po delší době, kdy už jsem o tepláky moc zájem neměla a oblékala je jenom na sport. Když jsem poznala svého pozdějšího muže v otázce tepláků jsme byli zajedno. Nosil je jako malý kluk a krom „školních“ kalhot nic jiného… Nenáviděl je a co pamatuji, nikdy jsem ho v teplákách neviděla. Když jsem se pak po letech pustila do jakéhosi podnikání a šila pro slavného Dominatora oděvy pro volný čas, tehdy to bylo i o teplákových soupravách. Ty ale byly docela „vymakané“ a těm, co jsem pamatovala z dětství, těm se nepodobaly ani trochu. Dvě soupravy jsem si nechala pro sebe, dnes jsem jedny tepláky vytáhla ze skříně, bylo mi jaksi chladno, ale zase je tam vrátila, opravdu nejsem „teplákový“ typ a co jsem se v mládí nenaučila, ve svém požehnaném věku asi nedoženu.