Nesmělý návrh

Poprosil tě, jestli by sis v práci vzala půldenní volno. Mohl se tvářit, že by rád něco probral, ale narovinu - chtěl tě obejmout.
Pozval tě na oběd, kde jste si v zapadlém koutku hezky povídali o životě, světě kolem nás, o Zeměkouli řítící se vesmírem. O věčnosti i prchavosti života.
Po kávě a dezertu jste se krátce prošli a v tiché ulici zabočili do nenápadného secesního domu, kde na vás čekal klidný prostor, v němž za chvilku zněla tichá hudba a zářil plamínek několika svíček.
Nebyl profík, aby všechno řešil s přehledem, ani "amatér", aby šel "na věc". Odložili jste si, pomalu k tobě přistoupil, poprvé v ten den tě obejmul.
Stáli jste v tichu objetí, slyšeli svůj dech, vnímali tlukot svého srdce, cítili konečky prstů nesměle hrající na klavír hebké kůže.
Držel tě v objetí, stáli jste a i když plamen svicek hořel a hudba tiše hrála, čas stál a Země našla své místo v galaxii.
Držel tě v objetí, jemně tě hladil. Po chvilce se před tebou sklonil, rukama jemně uctil tvou siluetu, políbil tvé nohy.
Držel tě v objetí, obešel tě, hladil ti šíji, krk, ramena, vlasy, ruce.
Obejmul tě, ještě jednou, pevně a dlouze.
Pak si tě položil do postele. Přikryl tě peřinou, pohladil tě a přilnul se k tobě. Držel tě v objetí, hladil tě, poslouchal tvůj dech.
Držel tě v objetí, hladil tě.
Jemně tě políbil. Políbil tě na rty, na ramena, ruce. Opatrně, pomalu a nesměle tě políbil na kůži na hrudníku, pomalu se blížil k tvým ňadrům. Jednou rukou je jemně pohladil, jazykem jemně pozdravil bradavku.
Políbil tě na tvá krásná prsa. Líbal ti bradavky, hladil ti prsa, objímal tě.
Držel tě v objetí, zastavil čas, hladil tvou kůži, obdivoval tě, líbal tvá ramena, rty, prsa.
Hudba ještě dlouho hrála, plamen svíček ještě dlouho hořel, to objetí je ještě tady.