O žárlivosti

Říká se, že jde o nedostatek sebevědomí. Tak to o mě rozhodně neplatí. Před třemi dny jsem se vrátila z Chorvatska a byla jsem seznámená ještě před nástupem do busu s celým patrákem včetně dvou řidičů, aniž bych o to stála. Ano Martinka ze štatlu, jsem dostala nálepku hned po odkškrtnutí ze seznamu pasažérů. Že se svojí náhodnou kinetozou budu sedět hned na místě nad řidičem, mě do té doby ani ve snu nenapadlo. Dle varování známých co už podobnou jízdu podstoupili, nebylo o co stát. počkej, tam to háže tam už bych si podruhé nesedl.

Prý nejhorší místo ! Nejhorší ? Celou cestu jsme si kamarádkou, podobně * postiženou kinetozou* užívaly na plné pecky. Ten výhled, kdy všichni sedí za vámi a tak máte od nich sakra pokoj-lůza se vrací do podpalubí a vy jste krásně nahoře, nad všemi. V noci sledujete nebezpečné serpentiny za sklem a máte hezky nožky na palubce. Ten výhled při projíždění brány mýtného. Nenucený dialog se sexy řidičem.Moře super, skvělí lidé-teda až teda na ty spáleniny ale už se to háže dohněda. Aloe z kanclu zabrala.

A jak že je to vlastně s tou žárlivostí Víte, když si vlastně uvědomíte, že se těmi sžíravými myšlenkami sami zevniř ničíte a ubližujete si, tak to je základ uvědomění. A ono vlastně ani není proč žárlit. Beztak si to ten dotyčný vždy zařídí dle svého, a nic, ale opravdu nic s tím neuděláte. Chovejte se ke svým milovaným objektům hezky, i když mají více partnerů.Nepátrejte, neporovnávejte se s jinymi Dotyčný pochopí, že ho nesledujete, co dělá a je vám tak trošku u zadního otvoru,nakonec si stejně vybere vás :P-P