Když máš kolem sebe fajn lidi

Práce za kasou, kde jsem vlastně nikdy nechtěla být, ale pak mě to dokonce i začalo bavit, Když máš štěstí na ty správné lidi kolem sebe. A to já měla.Vlastně mám pořád.

Konkurence ovšem veliká, holky okolo 25 i mladší, asi padesát jich připadlo na jednoho chudáka pokladního, Martina. Špinavý bloncek vysoký necelé dva metry s hlasem Bolka Polívky. A oblíbil si mě, heč.Samozřejmě, že ostatní žárlily, ale popravdě jsem měla starosti, abych se naučila nové věci, takže jsem to ani moc nevnímala. S penězi jsem nikdy nepracovala, takže o to větší jsem měla zodpovdnost, vše v kase muselo sedět -do haléře. Mezi těmi pokladními se našla jedna trošku silnějš,í ale moc hezká černovlasá hnědooká holčina, jmenovala se Katka. Ta byla opravdu moc fajn. Kdo někdy dělal práci pokladní ví, o čem to je.

Jezdili jsme na půl šestou, protože v šest byl už nástup na počítání hotovosti v kase z minulého dne. Tehdy vše komplikovaly ještě desetníky.Vždy po vás šla pro kontrolu jiná pokladní-už to bylo dost stresující a muselo vše sedět. Byla jsem z toho fakt dost na nervy, ale časem to přešlo v rutinu a dokonce byl i čas na srandičky s Martinem.

A to jsme ještě před směnou chodily krmit labutě. Vůbec nechápu, kde se ve mě tehdy bralo tolik energie.

Z pohledu zákazníka ta práce vypadá jako pěkná nuda, ale věřte, není já měla i ctitele, kteří chodili nakupovat jen ke mě a i další zákazníci se rádi vraceli pamatuji si na jednu starou paní, která se chlubila kam si schovává peníze, aby jí je někdo nevytáhl. Jak mě chtěli netrpěliví zákaznící v době vánočního nátřesku umlátit peřinama na páse a taky jak mi ujeli důchodci s osmikilovým persilem a kuřecíma stehnama bez zaplacení.

Jednou jsme s Martinem seděli za kasou spolu jen za sebou. A Martin říká, Budou propouštět, víš to ? Byli jsme ve zkušebce, já na to Co budeme dělat a on že bude dělat gigola a já společnici, já říkám ale Martas to bys musel šukat jako gigolo každou i paní bez zubů. a Martin : Ale Marto ten skus, ten skus !!! A to už jsme se válela smíchem pod kasou a přijíždějící zákazníci nechápali.Ten Martin by fakt zasloužil.

Katka začala randit s klukem z ochranky a svěřovala mi zákulisní teda spíš zápokladní drby, jakože si vždy jednu pokladní vyberou a mají ji na sledování celej den na kameře. Když jsem přišla na řadu, to bych nebyla já, tak se mi při vyndávání kasy třásly ruce, že se celá obsah vysypal a drobné sbírají u holičství asi doted. Na těch kamerách, co monitorují security v kanclu kdesi pod střechou jsou totiž vidět i kazy na zubech tak to dokáže přiblížit.Jinak že byly všude odposlechy snad krom záchodů bylo nabíledni.

Ale my se dostaly s Katkou ještě dál. Ten kamarád z ochranky měl dalšího a s tím jsem se dala dohromady já. No trošku jsem tomu pomohla, kamoška mě poradila, ať hážu něco pořád do pásu takže měl o práci postarané.Chudák, když se přes celý Hypr z repráků ozvalo Ochranka ke kase devatenáct asi tak pětkrát za hodinu.

Druhý den už tam nepracoval a pak jsem se dověděla, že to bylo kvůli koblize které pekli v místní pekárně a já mu ji šla nabídnout, když tam chudák pořád stál hladovej celej den. Stál bohužel pod kamerou.
Ale přece jen k něčemu to vše bylo.Hoši z ochranky nám ukazovali i užitečné hračky. Ono není nikdy na škodu, když máte rande s někým, koho jste v životě neviděli, mít takovou hračku v danou chvíli u sebe. Ten můj sekuriták jich měl plný šufle. Některé byly hodně technicky zajímavý a u některých bys ani neměl páru, co vše to umí. Můžeš s tím cokoliv a ten druhej to u tebe v životě nenajde. Fakt. A pak si doma v klídečku jen připomeneš tu chvilku, praktické ani kabelku mít nemusíš. Nemůžu být konkretni, zase tak úplně košer to není, ale kdo je z branže, bude stopro vědět.

Jinak ne, možná jen v případě, kdyby si vozil ten nadržený sparing partner vozil na rande bezpečnostní rám :P

Každý den jsme musely projít kontrolou, a ty sympatické si brali hoši sebo na osahávačku do kanclu. Docela ponižující procedura, ale mě se to líbilo, pokud ji teda neprovádla žena.No, i když :P

Měly jsme s Katkou skřínky vedle sebe a jednou při převlíkání mi dala ruku pod prso. Nahmatala jsem tam bouli velikosti tenisáku. Katka se narodila v ten rok, jak havaroval Cernobyl a toto byl jeho dusledek, nador se kterým nešlo bohužel nic dělat.Byla jsem tehdy jak opařená, 20 letá holka, celej život před sebou.

Každá legrace ale končí, po Novém roce zredukovali silně počet pokladních. A při cestě na pracák jsem potkala skupinku holek z kasy, jedna menší, dokonce i vyskočila aby mi mohla vlepit pusu na tvář.
To jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela.


Jo, když máš kolem sebe prima lidi. :-D