Lesní víla

Kdyby existovala víla, kráčel bych za ní tmou, za tou svou jedinou. S kyticí lesního kvítí, pomalu přibližoval bych se k mýtině, odkud se nese líbezná hudba, která mě volá do nitra lesa za mou vílou.

Někde v dáli tančí ta děva mrzkých mravů jako víla Análka. Ty divoké lesní děvy za měsíčního svitu, touží prohánět se na hřbetě jelena a nezkrotně dovádět. Uřknou nebohého pohledem a donutí ho propadnout pekelným plamenům smilstva. Nejsou to žádné víly, ale lačné čubkovíly. Ty nevěstky ďáblovy, čekají na svojí kořist, aby ji pohltily. Tyto děvy se oddávají neřestem bez kouska studu. Przněny v mechu a kapradí, touží po zneuctění svého pekelného lůna, které je branou do pekel.