Dušičková

Venku padá listí, obloha je zamračená a kapky vody studí jak se prodírají na kůži. Osype mě chlad a bilancuji se svoji studenou podzimní náladou...pomalu se blížím k hřbitovní bráně.

Dušičky - svátek zesnulých, všichni na někoho vzpomínáme a někdo nám chybí i já jsem zavítala dnes večer na hřbitov. Mlha přede mnou, mlha za mnou, prostě byla všude, položila jsem jsem věnec na hrob mým blízkým a šla cestičkou mezi hroby k východu.

V jednom ohybu klikatící se cestičky jsem zahlédla bezdomovce jak krade kytky a další dvojicí bezdomovců osahávající se v křoví. Žena mě zahlédla a volá na mě nemáte drobné na autobus. Vrtím hlavou že ne a v duchu si říkám, holka tobě už ujel i poslední vlak. Hej tak co apoň cígo, zase jsem zavrtěla hlavou a zrychlila...za sebou jsem jen slyšela, tak mi ho Hančo dobře vykuř. Už jsem se neohlídla, opravdu nemusím vidět všechno.

Moje pocity se nedají popsat, stud, smutek, lítost...sex je sice všude kolem nás, ale na určitá místa nepatří.