O radosti a o štěstí

Jste šťastní?

Máte radost?

Není to úplně to samé.

Když přemýšlím o tom, jestli jsem šťastná, myslím na celý svůj život, jaký právě teď je.

Mířím tam, kam bych chtěla?

Trávím čas s lidmi, se kterými bych měla být?

Prožívám svou životní lásku?

Odkrývám svou duši tomu pravému člověku?

Odhaluji svou sexualitu tomu pravému člověku?

Štěstí pro mě znamená nemuset se bát, nacházet smysl v tom, co dělám, a mít se na co těšit.
Ale radost? O té nepřemýšlím skoro vůbec.
Radost se odehrává jen v té chvíli, kdy právě je. Mám radost, když mi přijde zpráva od někoho, na koho jsem v poslední době myslela. Mám radost, když se obloha vybarví do nevídaných odstínů vlčího máku. Mám radost, když nakupuju v Albertu a mezi dvěma příšernými reklamami zazní z reproduktorů Radio Ga Ga od Queenů.

Ani radost, ani štěstí není trvalý stav. Ale štěstí můžu prožívat i když vyndávám prádlo z pračky, i když jsem se právě pohádala se sousedem, nebo mi ukápla šťáva z rajčátka do dekoltu. Stačí mi, že o něm vím, i když se zrovna v tu chvíli nijak neprojevuje, nebo se dokonce projevuje různými nepříjemnými způsoby.

Kdežto radost je jako závan větru, který ucítím na tváři, melodie piana, kterou uslyším z okna domu kolem kterého právě procházím, krátký pohled a úsměv s neznámým spolucestujícím. Je jen pro tu chvíli, když se neprojevuje, tak prostě není.

Štěstí je jako letité manželství, radost je jako krátký flirt.

Radost je s někým tančit, štěstí je, být k tomu tanci vyzvána.

Štěstí je jako oblázek, který jste našli a nesete si ho v kapse. Radost je jako balónek, který vám za chvíli uletí, ale i dívat se za ním, jak mizí na obloze, je vlastně krásné.

Bylo by možné žít šťastný život bez okamžiků radosti? Bylo by možné prožívat radost, když by člověk žil nešťastný život? Nevím, nejsem si jistá. Myslím, že jedno bez druhého pozvolna zachází na úbytě.