Slunovrat

Dnes je to týden, co byl Slunovrat. Letos vyšel 2 dny před Štědrým dnem.
A 2 dny nato se strhla sněhová bouře, která v naší zemi dlouho neměla obdobu a odstřihla spousty lidí od elektřiny a dalších moderních vymožeností.
Možná proto, abychom si uvědomili, že není potřeba usmažit 50 řízků a udělat 10 kg bramborového salátu a napéct 20 druhů cukroví a vygruntovat i zahradu.
Že je prima nezakopávat o boty přede dveřmi, a že je fajn, když je přes okna vidět, ale že Vánoce nejsou ani o tom mít dokonale uklizeno, ani o tom mít pod stromečkem dárky za tisíce.
Ale o tom být tam s těmi s kterými tam být chcete.
Moct natáhnout ruku a dotknout se toho, koho jste si porodili a „najednou“ je z něj skoro dospělý samostatný člověk, který se ve světě neztratí.
Moct se trochu naklonit a políbit toho, s kým chcete zestárnout.
Moct se přes stůl dívat na už úplně dospělého syna.
A potom samozřejmě o tom sundat kočku ze stromečku, druhé odebrat kus přichystaného řízku a třetí list salátu, protože naše kočka se rozhodla být vegetarián.

Sice trochu pozdě vzhledem k Slunovratu a trochu brzy vzhledem ke konci roku.

Ale i tak bych chtěla popřát všem přátelům, kamarádům i známým.
Aby našli svůj přístav v bouři, svou oázu na poušti a měli se vždycky kam vracet.