Jedině uříznout kokot.

Poslední dobou, je tomu už pár týdnů, se snažím. Sžít s tím, že nemohu po tom druhém chtít a očekávat od něj věrnost, lásku, úctu. Zejména ve svazku manželském. V tom druhém je toto samozřejmost. Nejspíš jsem mylně za svého života nabyla dojmu, že pár, který se vezme, by si měl být věrný. Být jeden k druhému upřímný. Měla by v tom být čistá láska, opora, podpora, úcta. To však už ani ve filmu nevidím. Tak jasně, taky je to o tom, na co se kdo dívá. Já ale ráda, na takové ty skutečné příběhy na pravdě se zakládající.

A já asi pochopila, kde dělám chybu. Nemůžu být tak sobecká. Když chce muž šukat jinde, měla bych mu to přát, ať si užije a přijde s dobrou náladou. Do teď jsem však reagovala opačně. Je to asi v mozku, takhle blbě naprogramováno. Jakési debilní vzorce, jak by to mělo v životě mezi dvěma fungovat. Kdoví, co mi pouštěli v dětství. Když jsem takhle stupidně a naivně uvažovala, láska a pravda vítězí.

O tom dnešní doba není, ať vezmu vztahy anebo i tu politiku. A tak se snažím překodovat mysl. Špatné vzorce z dětství nás ovlivňují celý život. Taky pravda, že já ráda koukala na pohádky. Našli se a zůstali spolu do smrti.

Pohádky by se neměli pouštět dětem, kazí jim to představy a vyrůstají z nich pak lidé, jako jsem já. Já taky chtěla krásnou velkou rodinu, milujícího muže po boku s kterým budu celý život, který mi bude věrný a bude mi oporou.

Když-li vynechám ten kousek z poslední věty od konce, tak se ještě pohádka splnila. Z části.

Teď ale k jádru mé myšlenky. Nemůžu chtít a očekávat, že bude mít můj manžel ocas jen pro mé oči. I když ta věta je zavádějící. Pro mé oči jeho ocas je, ale i ten jeho ocas má své chutě a potřeby. Chce poznávat i jiné štěrbinky. Jiné domečky a zvuky z něj.

V jádru jsme všichni svým způsobem dětmi, co rády prozkoumávájí svět a možnosti. To v člověku asi zůstane. A pak přijde ta chyba, životní problém tisíce páru, kdy jeden druhého zradí a jde si zašukat jinde. Každý ze svého omluvitelného důvodu, ale udělají to a přitom nechtějí ublížit tomu, s kým žijí. Nevěra na tajnačku a s chutí roste chuť, jednou, po druhé a už se to tak mrdá celý život.

Nechtějí ubližovat, přitom ublížují nejvíc, pokud se tak nedomluvili předem. A teď nejde o důvody, jaké je k tomu vedli, ho či ji, ale kurví se, a tomu druhému to vadí. Pochopitelně a logicky.

A já si dnes říkám, nemělo by. Není pak divu, že je každá pátá samoživitelka a chlap udělá z další frndy, kterou píchá bokem, další v pořadí pátou.

Nechtěla bych tak nikdy dopadnout a chápu, že to s jistými nejde. Kdybych neposlechla mámu, tak jsem taky pátá už dávno. Nechci, aby jste si to vztahovaly na sebe. Ty z Vás, které jste utekly od chlapa, co se kurvil anebo choval zle. Celý tento obsah vztahuji pouze k své osobě a mým myšlenkovým pochodum, jak se snažím na věc dívat, v tom mém vztahu.

Dívám se kolikrát na svého muže a říkám si, jdi a šukej s kým chceš. Já jednou udělám totéž. Snažím se, v té mé hlavě to brát tak, že tělo je jak jídlo. Potraviny v obchodech, taky nepatří jen jedné osobě. Je pro všechny, kdo o to zájem mají. A tak je to i s pérem mého muže, mou kundou, akorát s rozdílem, že já si rozhodnu o tom, kdo si pošmákne u mojí buchtičky. Chlapi jsou vesměs jednodušší, berou vše. Až na drobné výjimky. Já jsem však v tomto směru trošku víc vybíravější.

Příležitost dělá děvkaře a z žen děvky. Snažím se koukat na to jinýma očima. A neznám dvojici, která by si byla navzájem věrná celý život. Takoví lidé neexistují, ale co oči nevidí, to srdce nebolí.

A zároveň je to o nastavení člověka v jádru mysli ale většinou se spárují odlišně nastavení, i když se zprvu může zdát opak. U někoho to praskne a někdo si své tajemství vezme do hrobu.