BFF

Mám kamarádku. Ne, prosím vás, nehledejte v tom hned nějaké nemravnosti. Mám kamarádku kamarádku. Probíráme spolu ženské věci jako jestli bude k obědu losos nebo kachní prsa, jaké víno si večer nalijeme, jestli nám pleť zraje tak akorát a jak udržet květiny ve váze a naše zadečky co nejdéle nepovadlé a svěží. Prostě běžné ženské starosti.

Jednou jsme takhle něco rozebíraly po zprávách, konverzace plynula, čtu, odepisuju, smajlík, čtu, odepisuju. A najednou rána na solar. Musím to přečíst třikrát, jestli v tom nevidím něco, co tam není. No ne. Čtu to počtvrté a pohybuju u toho pusou jako kocour Mikeš v pohádce, když se učil slabikovat. A popravdě ani teď nevím, jestli opravdu čtu to, co se tam píše. Koukám na to a snažím se vymyslet nějakou kombinaci překlepů a autocorrectu, která by nevinnou odpověď překroutila v tohle. Dávám jí chvilku prostor, aby to mohla vzít zpátky nebo opravit, ale normálně svítí, že je online a asi čeká na odpověď. No nic, plácnu k tomu smíchy slzícího smajlíka, jako že se vtip povedl, a pokračuju dál v původní konverzaci.

Den střídá noc, konverzace běží dál, témata plynou. Jenže ta zpráva tam pořád visí, je to už přes týden. Občas se k té zprávě vracím a koukám na to, tlačí mě to v hlavě, jako když si pod nehet vrazíte trn a ne a ne ho vyndat. Posíláme si fotky, co vaříme a děláme, ale když se nehlídám, najednou se mi ten obraz bez varování vynoří v hlavě do posledního detailu a úplně po těle cítím tu situaci. Klečím na zemi u jejich postele a její muž mě šuká zezadu, zatímco si ona leží na zádech s mojí pusou zabořenou v jejím klíně. Zaženu tu představu jako kdyby mi komár bzučel okolo hlavy, ale za chvíli je to tu zas. Mezi prsty mám propletené její vlasy a tou pusou celou voňavou od její šťávy ji líbám, něžně a vášnivě. Když mluví a pohybuje rty, vidím, jak se jí lesknou bílé zoubky a připomíná mi to dětství, kdy jsem z babiččiných příborových nožů do výbavy olizovala domácí višňový džem. Tak sladký a přitom v té chuti bylo vždycky něco omamně dospěláckého, opojného, s vůní exotiky. To už prostě cítím, že v tom regulérně lítám, je mi úplně jedno, kolik má manželů a dětí a vlastně je mi šumafuk, jestli bych se manželovi líbila. Pro mě za mě, on se na mě nemusí dívat a jestli nechce, nemusí na mě sahat ani tyčí na dráždění opic. Když na to přijde, vejdeme se oba. Je sice drobná a štíhlá, ale při troše šikovnosti na ní bude místa dost. A taky vůně a té opojné sladké chuti jejích prsou, která bezpochyby láká nejen včely, čmeláky a mě. Představuju si, jak jí objímám zezadu, mezi prsty její prsa a prsty pravačky ve štěrbince jejího klína. Nádherné voňavé kluzko a přitom jí šeptám primitivní a dobře odhadnuté sprosťárny, které jsou jedním uchem dovnitř a vodopádem v jejím klíně ven.

A tak mi to letí hlavou a přemýšlím, jak tenhle rébus vyřešit. Ta zpráva totiž zněla: "Jestli kecáš, tak mě budeš tejden lízat " Blbý je, že jsem nekecala. Dobrý je, že ona to neví. A já to musím zaonačit, jako že jsem kecala, i když nekecala. Nejblbější je, že nevím jak.